Jedna pro dva

4. kapitola

Pohled Martinuse

Ráno mně vzbudil budík ve tři hodiny ráno.

Bohužel musíme vstávat tak brzo, protože nám v šest letí letadlo do Chorvatska, kam jedeme na dovolenou.

Podle mě to bude skvělý, ale Mac si to nemyslí. Všechno vidí tak složitě, až mi ho je líto.

Pomalu jsem se vyhrabal z postele a šel do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu.

Když jsem se vrátil zpět do pokoje, tak jsem si rychle vybral oblečení a šel dolů na brzkou ranní snídani.

,,Dobré ráno," pozdravil jsem rodiče a Emmu.

,,Dobré," odpověděli mi jednohlasně.

,,Kde je Mac?" zeptal jsem se jich, když jsem si všiml, že tam bratr není.

,,Ještě nevstal," odpověděla mi mamka a sedla si ke stolu.

,,Tak já pro něho skočim," nabídl jsem se s velkou ochotou.

,,To bys byl moc hodný, Martinusi," odpověděla mi mamka a napila se ze svého hrnku kávy.

Pomalu jsem vyšel schody a šel chodbou k bratrovu pokoji.

Došel jsem před Macův pokoj a slyšel jsem z něj tiché nadávání.

Zaklepal jsem a čekal jsem, jestli mě pustí dál.

Po asi minutě se ozvalo tiché ,,dále".

Nejistě jsem vzal za kliku a pomalu otevřel dveře.

,,Ahoj Macu," pozdravil jsem ho tiše až skoro neslyšně.

,,Ahoj," vrátil mi pozdrav, když si mě všimnul.

,,Máš jít dolů na snídani," řekl jsem mu a chtěl odejít zpět do kuchyně.

,,Já nikam nejdu," vypadlo z něj, když jsem stál ve dveřích.

Pomalu jsem se k němu otočil a podíval jsem se na něj tázavým pohledem.

,,Proč?" zeptal jsem se ho jednoduše.

,,Protože z toho mám strach. A nechci před nikým vypadat jako srab, jenže je to poprvý co jedeme do cizí země bez ochranky," řekl a dál si ruce na obličej.

,,Macu, já z toho mám taky strach, ale svůj strach musíš umět překonat," řekl jsem mu upřímně.

,,Vážně?" zeptal se a konečně se na mě podíval.

,,Jo. A teď pojď dolů, čeká na nás výtečná snídaně," řekl jsem a podal mu ruku.

,,Tak fajn," odpověděl mi a mojí ruku přijal.

***

,,Kdy už tam budeme?" zeptala se Emma, když jsme nastoupili do letadla.

,,Asi za dvě a půl hodiny," odpověděl jsem jí s úsměvem.

,,Tak dlouho," povzdechla si a sedla si na sedadlo u okna.

,,Bohužel jo, a teď budeš v klidu sedět. Ano?" zeptal jsem se jí a rychle jí zapnul pás.

,,No tak jo," řekla a otočila se k okínku, ze kterého se začala koukat.

Já jsem si vyndal z batohu sluchátka a mobil a pustil si do sluchátek hudbu.

Nechápu proč si Mac vyměnil s Emmou místo. Vždycky v letadle sedíme vedle sebe. Docela by mě zajímalo, co se to s ním v poslední době děje.

Nakonec jsem po vzletu vyčerpáním usnul.

***

Vzbudil jsem se až, když jsme přistáli. Což je docela dobrý, protože jsem spal dvě a půl hodiny.

Vystoupili jsme z letadla a s Emmou jsme počkali na rodiče a Maca u východu.

Po chvíli přišli, a tak jsme si šli pro naše kufry.

Když jsme konečně odešli z letiště, tak jsme šli k autu, které jsme si půjčili.

Do kufru jsme naskládali naše zavazadla, nastoupili jsme do auta a mohli jsme vyjet.

Znovu jsem si vzal sluchátka a zapnul písničky.

Nechápu jak, ale po chvíli cesty jsem znovu usnul.

***

Probudil jsem se zrovna, když jsme vyjížděli do města jménem Sukošan.

Začal jsem se rozlížet kolem sebe. Už z auta jsem věděl, že se mi tady bude líbit.

Když jsme už konečně dojeli na místo našeho dvouměsíčního bydlení, tak jsem rychle vyskočil z auta a běžel se podívat dovnitř.

Hned jak jsem vešel dovnitř, tak mě to místo okouzlilo. Bylo to tu nádherný.

A asi nejlepší byl ten výhled na moře.
Z toho výhledu jsem byl tak uchvácený, že jsem si ani nevšiml Maca, který kolem mě prošel dovnitř apartmánu.

Došel jsem si do auta pro věci, které jsem si vybalil a převlíkl jsem se hned do plavek s tím, že si jdu zaplavat jsem odešel na pláž.

Když jsem se vrátil od moře, tak jsem se šel naobědvat a poté jsme si šli odpočinou.

Celé odpoledne jsme strávili na pláži. Když jsme se večer vrátili zpět na apartmán, tak jsme si dali rychlou sprchu, poté se navečeřeli a šli jsme spát.

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte