Jedna pro dva

39. kapitola

Pohled Martinuse

Celou cestu jsme se spolu s Anet perfektně bavili.

Je s ní fakt zábava. Nedokážu si život bez ní představit.

Když jsme se vrátili z oběda, tak Anet usínala ve stoje.

,,A vážně ti nebude vadit, že si na chvíli zdřímnu?" zeptala se mě a dlouze zívla.

,,Ne vážně mi to vadit nebude. Jsi unavená, tak si odpočiň. Čeká nás ještě dlouhá cesta," řekl jsem a pohladil jí po vlasech.

,,Děkuju," zamumlala Anet v polospánku a její hlava padla na moje rameno.

Pomalu jsem ji hladil po vlasech a přitom myslel na to, jaký by to bylo, kdyby jsme spolu chodili.

Opatrně jsem se natáhl pro svůj vak, ze kterého jsem si vytáhl první díl Harryho Pottera.

Otevřel knížku na první stránce a pustil se do čtení.

***

,,Anet, vstávej za chvíli budeme vystupovat," řekl jsem a trochu s ní zatřesl.

,,Ještě chviličku," tiše zamumlala a dál spala.

Nad tím jsem si pouze tiše povzdechl a na záda si dal můj i Anetin vak.

Přes jedno rameno jsem si dal její tašku a přes druhý jsem si hodil Anet.

Opatrně, aby mi z ramene nespadla jsem s ní vyšel z kupé a pomalu mířil ke dveřím vlaku.

Když vlak zastavil na zastávce, pomalu jsem sešel schody a byl rád když jsem šlápl na pevnou zem.

Lidé se na nás, tedy na mě a až potom na Anet nějak divně dívali.

Nejspíš jim přišlo divný, že si nesu přes rameno holku, která k tomu ke všemu ještě spala.

Nějak jsem to neřešil a šel prostě dál.
Jsem zvyklý na to, že se na mě lidé divně dívají.

Najednou se mi na rameni Anet začala nějak vrtět. Snažil jsem se to nijak vzlášť nevnímat, ale moc mi to nešlo.

,,Martinusi! Okamžitě mě polož na zem!" vykřikla z ničeho nic Anet.

,,A proč bych to měl dělat?" zeptal jsem se s úsměvem na rtech.

,,Protože umím chodit sama a už jsem úplně vzhůru," vykřikla a svými pěstmi začala jemně bouchat do mých zad.

,,No tak fajn," vydechl jsem a opatrně ji položil zpátky na zem.

,,Díky," vděčně vydechla a upravila si oblečení a vlasy.

,,Za chvíli budeme doma," řekl jsem jí a pokračoval v chůzi.

Ještě jsem se otočil, abych se přesvědčil o tom jestli jde Anet za mnou.

,,Mám strach," řekla, když se objevila vedle mě.

,,A z čeho?" zeptal jsem se jí zvědavě a podíval jsem se na ní.

,,Bojím se reakce tvých rodičů na mě," řekla tiše s pohledem upřeným do země.

,,Nemusíš mít strach. Budou tě mít rádi," řekl jsem, zastavil se v chůzi a pevně jí obejmul.

,,Dobře," řekla už s úsměvem na rtech.

,,Tak pojď," řekl jsem a vzal ji jemně za ruku.

Na to už nic neřekla a pouze se mnou srovnala krok.

***

,,Mami, tati tohle je Anet," řekl jsem a čekal reakci rodičů.

,,Anet tohle je mamka a tatá," pokračoval jsem v představování.

,,Moc mě těší," řekla Anet a s oběma si podala ruku.

,,Potěšení je na naší straně," řekl táta a usmál se na Anet.

,,Přesně," řekla mamka a taky se na Anet mile usmála.

,,Tak mi půjdeme nahoru," řekl jsem a znovu si dal tašku přes rameno.

Pomalu jsme se vydali po schodech nahoru.

Vešli jsme do chodby, kde jsme uviděli...

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte