Jedna pro dva

35. kapitola

Pohled Martinuse

Vzbudil jsem se uprostřed noci na zemi v mém pokoji.

Nejdřív jsem se trochu zmateně začal rozhlížet kolem sebe, ale nakonec jsem si uvědomil co jsem dělal předtím než jsem usnul.

Hbitě jsem jsem se postavil a podíval se na hodiny, abych zjistil kolik je. Bylo pět ráno.

Všechny dopisy a hlavně Macův deník jsem si dal do vaku spolu se sluchátky, mobilem a klíčemi.

Rychle jsem se převlíknul do tepláků a volného trička a k tomu jsem si vzal svojí oblíbenou černou mikinu.

Pomalu jsem se vyplížil z pokoje a sešel schody.

Mé kroky automaticky zamířily do kuchyně, kde jsem si vzal něco k pití a jídlu.

Před odchodem jsem napsal ještě rodičům vzkaz, že jsem šel ven, a že mě nemusí hledat.

Vešel jsem do předsíně, kde jsem se obul a potichu odemkl a otevřel vchodové dveře, které jsem za sebou zase velmi tiše zavřel.

Vydal jsem se směrem k lesu. Obdivoval jsem kolem to ticho, které kolem mě panovalo.

Samozřejmě není se čemu divit, když je pět ráno a každý normální člověk v tuhle dobu spí.

Během chvíle jsem už scházel z chodníku a mé kroky směřovaly k již vyšlapané cestičce, která vedla do lesa.

Pomalou chůzí jsem stoupal do kopce a občas jsem se musel zachytit nějaké větve, když mi podklouzla půda pod nohama.

Za chvíli jsem měl už zdolaný ten mučivý kopec nahoru a konečně jsem se mohl pohnout dál.

Na chvilku jsem se musel zastavit a trochu se vydejchat, jinak bych mohl zase zkolabovat, což jsem fakt nechtěl.

Když jsem usoudil, že jsem schopný pokračovat v cestě, tak jsem se vydal celkem zarostlou cestou, které si jen tak nikdo nevšimne.

Během cesty jsem si párkrát zanadával na účet větví, které mi zrovna překáželi v cestě, ale nakonec se mi povedlo dostat se do cíle.

Můj cíl bylo nádherné jezírko uprostřed lesa, o kterém moc lidí nevědělo.

Když jsme byli s Macem malí, tak jsme si sem celkem často chodili hrát. Bylo to takové naše tajné místo, o kterém jsme věděli jenom mi.

Posadil jsem na jedinou lavičku, která tady byla, vytáhl jsem deník a pustil se do čtení.

V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že narušuju Macovo soukromí.

***

,,Aha, tak takhle to bylo!" vykřikl jsem když jsem se konečně dostal k něčemu mě velmi užitečnému.

Ani minutu jsem nezaváhal a z vaku jsem vytáhl svůj mobil.

Rozhodl jsem se, že požádám Anet, aby jsem ihned přijela.

Přece jenom v Česku jim škola začíná až za tři týdny, tak by to neměl být zas tak velký problém.

Martinus: Ahoj Anet, chci tě požádat jestli bys nepřijela na týden do Norska. Mohli bychom společně něco podniknout a mohli bychom to tady ukázat spoustu zajímavých míst. Kdybys měla zájem, tak se ozvi.
            S pozdravem Martinus

Zprávu jsem ihned poslal, zbalil si všechny svoje věci a pomalu se rozešel domů.

***

Došel jsem domů a zjistil jsem, že všichni ještě spí a tak jsem šel do kuchyně a vyhodil ten vzkaz, který jsem ráno rychle napsal.

Z kuchyně jsem se proplížil zpět nahoru a hned zamířil do Macova pokoje.

Jeho deník i všechny dopisy jsem dal na původní místo a šuplík samozřejmě zamknul.

Klíč jsem vrátil pod polštář a v tichosti se přesunul k sobě do pokoje.

Vak jsem odhodil na postel a do ruky si vzal mobil, kde na mě už čekala zpráva od Anet.

Anet: Ahoj Martinusi, moc děkuji za pozvání. Moc ráda přijedu. Jen mi napiš kdy mám přijet a já si zarezervuji letenku. Už se moc těším.
Anet.

Nad tou zprávou jsem se spokojeně usmál a z vaku jsem si vyndal svojí snídani, do které jsem se s chutí pustil.

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly.

Co si myslíte, že má Martinus v plánu. Kdyžtak mi pište do komentářů.

Doufám, že se vám kapitola líbí.

Vaše Katte