Jedna pro dva

31. kapitola

Pohled Marcuse

Zrovna jsem si balil, když v tom mi někdo zaklepal na dveře.

,,Dále," zakřičel jsem a dál se věnoval balení svého kufru.

Slyšel jsem jak se pomalu otevřely dveře a někdo nejistě vešel dovnitř a zase za sebou dveře zavřel.

Nějak jsem tomu nevěnoval pozornost, protože to stejně byla mamka, která mě přišla zkontrolovat.

,,Ahoj," ozval se za mnou hlas člověka,  na kterého jsem myslel ve dne i v noci.

V tu chvíli jsem ani na minutu nezaváhal a běžel jsem ho obejmout.

Pohled Martinuse

Pomalu jsem vyšel schody a přešel ke dveřím od Macova pokoje.

Už jsem se chystal, že zaklepu, ale nakonec mi došla odvaha a já svoji ruku spustil zpátky podél těla.

Se sklopenou hlavou jsem přešel na konec chodby, kde jsem měl pokoje a pomalu otevřel dveře.

V tu chvíli jsem byl neskutečně rád za to, že jsem zase doma. Tolik mi to tady chybělo.

Vešel jsem do pokoje a posadil se na postel. Bylo to tady pořád stejný, jako by se tady zastavil čas.

V rohu byla pořád taška plná nevybalených věcí z Chorvatska, kterou ještě nikdo neuklidil.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo tiché zaklepání na dveře.

,,Dále," řekl jsem tak tiše, jak ještě nikdy. Měl jsem pocit, že se nemůžu nadechnout.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel táta a v ruce nesl mojí tašku, kterou jsem měl v nemocnici.

,,Tady ti nesu tu tašku," řekl, položil jí ke skříni a pomalu odešel.

,,Děkuju," zklamaně jsem za ním zavolal, jelikož jsem doufal, že je to Mac.

Zvedl jsem se z postele a ze země sebral obě tašky, s kterýma jsem se vrátil zpět na postel.

Všechny věci jsem si postupně vybalil a odnesl je do koupelny k pračce, aby je mohla mamka vyprat.

Když jsem se vrátil zpátky do pokoje, tak jsem zjistil, že už nemám co dělat.

A proto jsem se zase otočil, ze skříně si vzal nějakou mikinu a opustil svůj pokoj.

Zrovna jsem procházel kolem Macova pokoje, ze kterého se ozýval smích a v tu chvíli mě zase bolestivě píchlo u srdce.

V očích mě začaly pálit slzy a já začal rychle mrkat a snažil se nerozbrečet.

Rychle jsem seběhl schody a vydal se do kuchyně, kde mamka s Emmou chystali večeři.

,,Nevadilo by, kdybych si šel něco koupit?" zeptal jsem se trochu nejistě mamky.

,,Ne vůbec. Proč by mělo?" zeptala se mě na oplátku a já se na ní jen usmál.

,,Děkuju, tak zatím ahoj," křikl jsem z předsíně a během chvilky jsem už byl venku na čerstvém vzduchu.

Zhluboka jsem se nadechnul a vydal se směrem k obchodnímu centru.

***

Během patnácti minut jsem byl v obchoďáku a hned zamířil do papírnictví.

,,Dobrý den," pozdravil jsem prodavačku, která byla za kasou.

Ta na mě na oplátku jenom kývla a dál si prohlížela časopis.

V papírnictví jsem si vybral tlustý sešit s tvrdými deskami, barevné zvýrazňovače, propisky a fixy.

Všechno jsem to zaplatil a vydal se do knihkupectví, kde jsem si koupil všechny díly Harryho Pottera.

Když jsem usoudil, že mám všechno, tak jsem se vydal zpátky domů.

***

Když jsem přišel domů, tak jsem se v předsíni zul a přešel do kuchyně, kde jsem si vzal již připravenou večeři.

Po schodech jsem vyšel nahoru a rovnou zamířil do svého pokoje.

Svůj menší nákup jsem odložil na postel a večeři si položil na psací stůl.

Svlékl jsem ze sebe mikinu a vydal se do koupelny, abych si umyl ruce.

Když jsem se vrátil zpátky do pokoje, tak jsem si snědl večeři a potom jsem se vydal zpět do koupelny, abych se umyl.

Vrátil jsem se zpátky do pokoje a unaveně padl do postele.

Svůj nákup jsem dal v polospánku na zem a hned usnul vyčerpáním.

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte