Jedna pro dva

29. kapitola

Pohled Marcuse

Pomalým krokem jsem mířil k místnímu fotbalovému hřišti, abych si trochu pročistil hlavu.

Abych řekl pravdu, tak mě vážně hodně vyděsilo to, co se stalo Tinusovi.

Doufám, že to není nic vážného, ale stejně mám o něj strašný strach.

Vešel jsem na hřiště a zamířil k tribunám, kde jsem si odložil svoje věci.

Sedl jsem si na jednu z laviček a zul si svoje boty a zase rychle si nazul svoje kopačky.

Ještě jsem popadl míč a s novou energií se rozeběhl po hřišti.

Ani nevím jak dlouho jsem byl na hřišti.

Konečně se mi povedlo zapomenout na všechny problémy a já jsem zase byl ten kluk, který je naprosto bezstarostný.

Když jsem usoudil, že už toho mám dost, tak jsem se pomalým krokem vydal zpátky k tribunám, abych se zpět přezul do svých bot.

Zrovna jsem odcházel že hřiště, když v tom jsem si všimnul postavy, která stála postava.

Ač nerad jsem k té postavě zamířil. Moc dobře jsem věděl, kdo to je.

,,Co tu chceš?" zakřičel jsem, když jsem byl už jen kousek od něj.

,,Chtěl jsem si s tebou jen promluvit a věděl jsem, že tě tady najdu. Vždycky, když tě něco trápí, tak jdeš jsem," řekl a pokrčil rameny.

,,Jak to víš!" znovu jsem zakřičel, protože tohle nikdo nevěděl ani Tinus.

,,Znám tě," odpověděl mi jednoduše a zadíval se mi do očí.

Ani nevím co mě to napadlo, ale prostě jsem ho políbil.

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte