Jedna pro dva

21. kapitola

Pohled Marcuse

Když jsem se ráno vzbudil, tak můj první pohled padl na Martinusovu postel, na které spala Emma, ale po Tinusovi nebylo ani stopy.

Vstal jsem z postele a vydal se i s oblečením do koupelny, kde jsem následně provedl ranní hygienu.

Když jsem vylezl z koupelny, tak jsem ještě jednou zkontroloval Emmu, a když jsem se přesvědčil o tom, že spí, tak jsem se vydal do kuchyně, abych si udělal snídani.

Zrovna jsem procházel jídelnou do kuchyně, když jsem najednou na stole uviděl vzkaz.

Ahoj Macu,
Šel jsem si zaplavat, tak mě nehledej. Vrátím se brzy.
                           Tinus

Odložil jsem vzkaz zpátky na stůl a podíval se ven a zjistil, že venku prší.

Jen jsem nad tím pokrčil rameny a šel do kuchyně si udělat něco ke snídani.

Ukrojil jsem si krajíc chleba a namazal jsem si ho máslem a marmeládou.

Raději jsem udělal i pro Emmu, protože jsem věděl, že bude chtít taky.

Namazaný chleby jsem dal na dva talířky a ještě jsem uvařil ovocný čaj.

Čaj jsem rozlil do dvou hrníčků a všechno jsem to odnesl do jídelny na stůl.

Najednou jsem z pokoje uslyšel velkou ránu.

V tu chvíli jsem neváhal ani chvíli, všechno položil na stůl a rychle běžel do pokoje, odkud se ozvala rána.

Vběhl jsem do pokoje, po kterém jsem se rozhlédl.

Nic nevypadalo neobvykle až na to, že na postely neležela Emma.

Podíval jsem se na zem, na které ležela Emma a pořád ještě spala.

Bylo to vážně divný, spadne z postele a ani o tom neví.

Přešel jsem k ní a pomalu jí vzal do náruče a položil jí zpět na postel.

Před odchodem z pokoje jsem ji ještě přikryl a odešel z pokoje zpět do jídelny.

Sedl jsem si ke stolu a začal snídat snídani, kterou jsem si před chvílí udělal.

Při snídani jsem se koukal z okna na rozbouřené moře a přemýšlel, kde je Tinus.

Doufal jsem, že ho nesmetla nějaká vlna a on se neutopil. Byla to vážně hrozná představa.

***

Kolem jedenáctý se vzbudila Emma a šla na snídani.

Ani jsem se jí nezeptal jestli ji ještě pořád bolí ta ruku.

Jenže v tu chvíli jsem měl nevýslovný strach o Tinuse. Už byl strašnou dobu pryč a nedal o sobě ani vědět.

V duchu jsem si řekl, že počkám do dvanácti a potom ji půjdu v tom dešti hledat.

Jo to rozhodně byl dobrej nápad.

Pohled Martinuse

Byl jsem dlouho ve vodě. Jen jsem tam tak plaval a přemýšlel o svým podělaným životě.

Proč si Anet vybrala zrovna Marcuse. Toho, kdo se tajně líbá s klukama a toho, kdo se považuje za mý dvojče, za bratra, s kterým jsme si tak strašně podobný.

Dokonce jsem už přemýšlel i nad tím, že bych spáchal sebevraždu, ale jsem srab. Nemám na to odvahu.

Po nějaký době jsem začal mít hlad a byla mi taky trochu zima. Dobře kecám. Byla mi strašná zima.

Vylezl jsem z vody a vzal si ručník, do kterého jsem se zabalil a pevně si ho tisknul k mému prochladnému tělu.

Pomalu jsem se vydal po schodech nahoru a v hlavě se mi zrodila myšlenka na to, že mě vlastně nikdo nešel hledat.

Takže ani nikomu nechybím. Jsem tady vážně zbytečně.

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Jak si myslíte, že to dopadne s Tinusem. Kdyžtak mi napište do komentářů.

Vaše Katte