Jedna pro dva

8. kapitola

Pohled Martinuse

,,Martinusovi vstávej," řekl mi velmi povědomý hlas, ale nemohl jsem k němu přiřadit tvář.

Pomalu jsem otevřel oči a viděl nademnou tvář svého dvojčete.

,,Co chceš Marcuse?" zavrčel jsem na něj trochu rozlobeně.

Nesnáším, kdyžě někdo o prázdninách ráno budí.

,,Máš jít do pekárny pro pečivo a vzít s sebou Emmu," řekl a lehl si zpět do své postele.

,,A proč já? Proč tam třeba nezajde táta?" zeptal jsem se ho.

,,Protože si chce taky trochu pospat a Emma má jít s tebou, aby je nebudily," řekl a otočil se ke mě zády.

,,No to je fakt skvělý," řekl jsem a vstal z postele, vzal si své oblečení a vydal se do koupelny.

Potom co jsem provedl ranní hygienu jsem vyšel z koupelny a šel do pokoje rodičů pro Emmu a pro peníze.

,,No tak Emmo pojď se mnou," začal jsem Emmu přemlouvat, protože se mnou nechtěla nikam jít.

,,Ale já tady chci zůstat!" řekla tvrdohlavě a otočila se ke mně zády.

,,Když se mnou půjdeš, tak ti koupím něco dobrého," zkoušel jsem to na ni znovu.

,,No tak dobře," řekla a utíkala si pro boty.

Já jsem se jen pro sebe usmál a vydal se za ní, aby mi neutekla.

Společně jsme vyšli z apartmánu a vydali se na cestu do pekárny.

Po cestě mezi námi bylo mrtvolné ticho.

Přemýšlel jsem o Macovi. V posledních dvou týdnech se hodně změnil. Ale k lepšímu, což je hlavní.

Dokonce se začal i usmívat. Už to nejsou ty falešné úsměvy, které měl vždycky na tváři, když za námi přišli fanoušci.

Musím zjistit, co se to s ním stalo? A hlavně, kdo dokázal změnit mého bratra, moje dvojče.

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte