Panebože nemůžu uvěřit tomu, že chodím s Marcusem.
Jsem strašně šťastná, že dal šanci právě mě.
Když mi oznámil, že se vrátí zpátky do Norska, tak jsem byla hodně smutná, ale drželo mě nad vodou to, že si můžeme psát a volat si.
Dneska večer odlítá a já musím jí na nějakou stupidní večeři. Popravdě se mi tam vůbec nechce a nejraději bych byla sama v pokoji, ale moje přání nebylo vyslyšeno.
Zrovna si vybírám šaty na dnešní večer, kam se mi vůbec nechce, ale co se dá dělat.
Nakonec jsem zvolila šaty, které jsem dostala ke svým narozeninám.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nevím proč, ale z nějakého důvodu se mi nepopsatelně líbili.
Vzala jsem si k nim boty na podpatku, samozřejmě že ve stejné barvě.
K tomu jsem se jestli nalíčila a vzala si malou černou kabelku, do které jsem si dala mobil, peněženku a sluchátka, kdybych se nudila.
Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle, a když jsem usoudila, že je vše tak já má být, tak se opustila svůj pokoj.
***
Večeře probíhala v tichosti. Já jsem trochu rodičům vyčítala tenhle večer.
Chtěla jsem ho strávit sama a místo toho jsem musela být na týhle stupidní večeři.
Vážně jsem se začínala těšit zpátky do Česka.
Když jsme konečně dorazili z večeře domů, tak jsem hned zamířila do svého pokoje, kde jsem vysíleně padla na postel a do minuty usnula.
Pohled Martinuse
Pomalým krokem jsem se coural do letadla, kterým jsme letěli zpátky do Norska.
Nastupovali jsme mezi prvními, jelikož jsme seděli v první třídě.
Abych pravdu řekl, vůbec se mi nechce domů. Jakoby mě tady něco drželo, akorát já nevím co.
Mávnul jsem nad tím rukou a začal konečně sledovat Emmu, která vedle mě vesele poskakovala a zpívala si nějakou písničku.
I když měla zlomenou ruku, tak zůstává v dobré náladě. A to se mi na ní líbí. Je totiž strašnej optimista. A to já rozhodně nejsem.
Dorazili jsme do letadla a hned jsme se vydali hledat svá sedadla.
Pomohl jsem Emmě najít její sedadlo a pak jsem se vydal hledat to svoje.
Naštěstí jsem seděl u okna, za což jsem byl neskutečně rád.
Díval jsem se z okýnka a zcela ignoroval letušku, která se nám pokoušela něco vysvětlit.
,,Pane měl byste si zapnout pás," ozvalo se nade mnou a já sebou polekaně trhl.
Rychle jsem se podíval na osobu, která mě vyrušila z myšlenek. Můj pohled se střetnul s pohledem mladé letušky, která se na mě starostlivě dívala.
Pouze jsem přikývl a zapnul si pás, jak mi letuška nakázala.
Potom jsem se ponořil znovu do svých myšlenek a svého světa a zcela ignoroval realitu kolem sebe.
Ahoj všichni! Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.
