Jedna pro dva

12. kapitola

Pohled Martinuse

Potom co Mac odešel jsem ještě zůstal zaraženě sedět u stolu.

,,Bože co se to s ním děje?" zeptal jsem se sám sebe a vydal se za ním do pokoje, abych se převlékl.

Vešel jsem do pokoje a viděl jsem, jak Mac leží na posteli s hlavou zabořenou do polštáře.

V tu chvíli mi ho bylo neskutečně líto. Chtěl jsem mu pomoc, ale nevěděl jsem jak.

Nakonec jsem se rozhodl, že za ním půjdu a obejmu ho.

,,Macu, co se to s tebou děje?" zeptal jsem se ho a pevně ho objal.

Objetí mi opětoval, ale vůbec mi neodpověděl na mojí, až moc, jednoduchou otázku.

Pochvíli jsem se vymanil z objetí a podíval se Macovi do obličeje.

Měl rozcuchané vlasy, červené a opuchlé oči od pláče a po tvářích mu stékaly slané slzy.

Slzy jsem mu palcem setřel a znovu ho obejmul.

Chtěl jsem, aby cítil, že jsem tam sním.  Že mu vždy pomůžu a vždycky tu pro něj budu.

Ale nejvíc jsem chtěl, aby se mi už konečně svěřil.

,,Kluci, až budete odcházet, tak zamkněte," zavolala na nás mamka z předsíně.

,,Jo, zamkneme," zavolal jsem na zpět a dál jsem objímal Maca, který mi brečel na rameni.

Ach bože. Mně je hodně, tak strašně líto.

V tu chvíli jsem se rozhodl, že to z něj prostě dostanu. I kdybych to z něj měl vymlátit.

Pohled Anet

,,Ségra, pojď už a neštvi mě!" zakřičela jsem na mojí sestru, na kterou jsem musela bohužel čekat.

Rodiče už byli na pláži a možná už i v moři, a já místo toho, abych tam byla s nima jsem musela čekat na svojí malou sestřičku, která tam prostě nemohla přijít sama.

Po další půl hodině se setra konečně uráčila přijít ven a my jsme mohly konečně na pláž a do moře.

Hned jak jsme přišly na pláž, tak jsme si dala věci k rodičů, kteří se na pláži opakovali a šla do vody.

Plavala jsem až dozadu k bojkám, kde se úplně nejlépe přemýšlí.

,,Ahoj," šlyšela jsem za sebou velmi, známý hlas, který patřil...

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.
Do komentářů mi můžete psát
vaše jména na vlajku pro M&M

Vaše Katte