Jedna pro dva

37. kapitola

Pohled Anet

Vstávala jsem před jednou ráno, abych stihla letadlo, které mi letělo ve čtyři.

Rychle jsem se vydala do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu.

Když jsem se vrátila zpět do pokoje, tak jsem přešla ke své skříni, abych si vybrala něco na sebe.

Když jsem už byla převlečená, tak si vzala všechny svoje věci a tiše opustila svůj pokoj.

Co nejtišeji jsem sešla po schodech do obýváku a z obýváku jsem se vydala do předsíně.

Rychle jsem se obula a vyšla ze dveřích ven.

Venku už na mě čekal můj objednaný taxík, kterého jsem si objednala večer.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem řidiče, který vystoupil z auta hned jak mě uviděl.

,,Dobré," pozdravil mě nazpět a vzal mi tašku z ruky a dal jí do kufru auta.

Sedla jsem si na zadní sedadlo a hned se připoutala.

Naposledy jsem zkontrolovala jestli mám všechno a hned potom jsme vyjeli směr letiště.

***

Unaveně jsem padla na sedačku v letadle a podívala se ven okýnkem, na které dopadaly malé kapky deště.

Tiše jsem si povzdechla a zavřela oči. Byla jsem vážně moc a moc unavená.

,,Dáte si něco k pití?" zeptala se mě letuška, která stála u mého sedadla ani jsem si nevšimla, že ke mě přišla.

,,Pomerančový džus, prosím," poprosila jsem o první pití, které mě napadlo.

,,Dobře. Hned jsem zpátky," řekla letuška a odešla od mého sedadla.

Za chvíli se vrátila a na stoleček mi postavila sklenici pomerančové ho džusu.

,,Děkuju," řekla jsem tiše a hned se napila.

Polopráznou skleničku jsem odložila zpět na stolek a rozhlédla se po skoro prázdném letadle.

Taky, který idiot by letěl ve čtyři ráno? Samozřejmě, že to musím být já.

Z vaku jsem si vytáhla knížku, mobil a sluchátka.

Sluchátka jsem si dala do uší a pustila si svoje oblíbené písničky. Hned jsem se uvolnila, a tak jsem si vzala knížku a začala číst.

***

Po několika hodinovém letu jsme konečně přistáli na letišti v Oslu.

Pomalu jsem vystupovala z letadla a s davem lidí mířila k pásu, na kterém už byly naše zavazadla.

Vzala jsem si svoji tašku a až teď se pořádně porozhlédla po letišti.

Svým pohledem jsem si hned všimla kluka, který stál stranou od ostatních a snažil se být nenápadný.

Hned jsem věděla, že je to Tinus.

Přes celý letiště jsem se k němu rozeběhla a skočila mu do náruče.

Přesně jak jsem čekala mě chytil a pevně objal.

,,Chyběl si mi," tiše jsem mu zašeptala do ucha a snad ještě pevněji ho obejmula.

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte