Bez tebe jsem nic

1.

Přicestovat stíny do tábora v tuto dobu, byla ta nejlepší věc. Miloval jsem jeho přivítání, ale tohle..., tohle se mi líbilo mnohem více. Will byl jen v plavkách a hrál si se svými mladšími sourozenci. Jeho vlasy byli stále zářivé jako slunce a u bohů, to tělo! To jsem miloval a bylo snad hezčí než minulý týden, když jsem odjížděl splnit jeden úkol, který mi dal otec. Jakmile mě zahlédl, nechal činnosti a běžel ke mně.

,,Král duchů..., teda král mého srdce se vrátil. Už jsem ani nedoufal."
Řekl a pověsil se mi okolo krku. Já si přivlastnil jeho rty, a jelikož se ke mně přitiskl ještě víc, náš polibek prohloubil.

Když jsme se od sebe odtáhli, přiběhl k nám jeho nejmladší sourozenec Ben. 

,,Nicó, půjdeš plosím s námi do ajény čvičit boj s mečem?" Děti moc nemusím, ale Beník...,na to, že mu nebylo skoro ani 5let, uměl úžasně s mečem a z luku střílet uměl taky celkem slušně. Tady se holt geny Apollóna nezapřely. Obávám se, že až vyroste, bude buď šíleně praštěný jako jeho otec, a nebo šíleně sexy jako jeho bratr. Nic mezi tím očividně není.

Chtěl jsem mu dát kladnou odpověď, ale předběhl mě s jinou Will ,,Ani náhodou! Teď přišel. A navíc stíny. Takže Bene až jindy, jelikož on je teď unavený." S tím mě chytl za rukáv a táhl do Hádova srubu.Jakmile zavřel dveře, skočil na mě a povalil na postel.

,,Počkej, co děláš? Neříkal si náhodou před chvílí, že jsem unavený?" Začal jsem se smát a trochu ho odstrčil.

,,No pro ně ano. Pro mě ani náhodou." On měl vždycky na všechno odpověď, takže mě umlčel polibkem a začal mě svlékat. Jó, tak na to jsem se těšil celý týden. Ani nevíte jak. Mimochodem není nic krásnějšího než jeho rozzářená očička, když se po delší době vidíme. Miluju to.