Bez tebe jsem nic

10.

,,No dobré ráno. Už jsem myslel, že se neprobudíš." Někdo na mě promluvil. Netušil jsem kdo a tak jsem si protřel oči a posadil se. Uvědomil jsem si, že nejsem u sebe doma, ve svojí posteli.

,,Kde to? Simone! Co tu děláš? Teda co tu dělám já?"

,,Ach Nico. Ty si se tak zlil, že si nemohl najít klíče a pak si se obrátil na mě, že musíš do tábora, ať tě tam zavedu. No a já nevím, kde to je, tak jsem tě trochu svlékl a dal ke mně do postele. Neboj, nic nebylo." Jak já jsem si oddych. Byl jsem tak rád, že nic nebylo, ale to jsem nevěděl, co přijde pak.

,,No a tak trochu jsi napsal Willovi. Ale nevím co, nechtěl si mi to ukázat." Zalapal jsem po vzduchu. Najednou jsem vyskočil z postele, takže jsem si uvědomil, že mám jen boxerky a triko, a hledal jsem mobil. Se Simonem jsme ho hledali asi půl hodiny a nakonec našli na botníku. Já ihned našel zprávy s Willem a bohužel už u té mé zprávy byla odpověď.

Já:,, Wille, sluničo☀. Já te tak strasné miluju, ale sem na tebe tákk nasraný. Jak si mi tó móhl udelat!? Já myslel, ze mě taky milujes a ono ne😔. Strásne si mě sklamal."

Sluníčko☀:,, Cože? U bohů! Nico, ty víš, že tě miluju. A moc. A taky víš, proč jsem nešel s tebou. Ale ty tohle asi moc stejně nevnímáš, protože podle tvého psaní soudím, že jsi na mol. Ale jinak doufám, že si v pohodě."

Sluníčko☀:,, Beníkovi se stýská. Kdyby jsi ho chtěl vidět, jdu s ním zítra do obchodního centra. V 15:00 u čínské restaurace."

,,Ehmm...jo, jsem idiot. Příště až se napiju, vem mi prosím telefon. Děkuju." Nic neřekl. Jen se usmíval a pak úsměv přešel v smích. Nevěděl jsem, co je k smíchu. Až když jsem zalezl do koupelny, jsem pochopil. Místo vlasů vrabčí hnízdo a ještě můj pohled na zprávy..., jo, muselo to být komické.

Odpoledne

,, Děkuju, že si šel se mnou. Ale nemusel si. Možná bych to i zvládnul." Nervózně jsem se usmál.

,, Neděkuj. A ano, možná." Neměl jsem už šanci nic říct, protože mi někdo objal nohy a u toho křičel:,, Nicó, pšišel si." Mohl to být jen jeden mrňavý človíček.

,,Nazdár, Beníku. Ty jeden trdlíku." Vzal jsem Bena do náruče a dal mu pusu do jeho krásných zářivých vlásků, které měla i osoba, která k nám mířila. Otočil jsem se na Willa a zkameněl. Oči podlité krví, mastné vlasy..., to přeci nebyl můj Will. Vlastně..., ano, už nebyl. Ale to snad nemohl být on. On vždycky vypadal tak úžasně. Jak bůh. Jako Simon. Počkat! Opravdu jsem řekl Simon? Znělo mi v hlavě.

,,A-ahoj, Nico." Vydal ze sebe zvuk, který se podobal pozdravu. Jen podobal. Jeho hlas..., né, to nemohl být Will.

,, Ahoj Wille, tak..., ehm, jak se máš?" Ano, trapná konverzace. Ale snad i lepší než trapné ticho. Z ničeho nic svůj pohled upřel na Simona. A já se polekal.

,,Jó a tohle, tohle je Simon. Je to můj soused a taky dobrý kamarád Sally Jacksonové. Pomáhá mi tady se trochu zorientovat a tak." Dost blbá lež. Naštěstí ani jeden z nich nic neříkal a jen si podali ruce.

A takhle jsme strávili celý den. Nemyslím na jednom místě a ve stejné pozici, ale v tichosti. Ano. Někdo občas něco prohodil, ale to bylo vše. Tedy... , když nepočítám Bena. Ten mlel v jednom kuse a mně to připomínalo staré časy. V ZOO, v lanovém parku, v táboře a taky v hračkářství co bylo před námi. Samozřejmě jak jsem Beníka znal, vzal mě za ruku a táhl do oddělení s figurkami zvířátek.

Zatím, co si Beník vybíral figurku, já koukal na Willa a Simona. Stáli vedle sebe a povídali si. Počkat,co!? Oni si povídali! A u toho vypadali jak dvojčata. Z přemýšlení mě vyvedl Beník, který mně ukazoval figurku lvíčátka. Zaplatil jsem, sundal cenovku a ruku v ruce s Benolíkem jsem si to valil ke klukům.

,,No teda, dnes lvíčátko, jo? Ale víš, že dneska jsme tam neměli ani páchnout, že? Jelikož tu někdo zlobil." Will si klekl k Beníkovi a začal mu kázat. A i když jsem nevěděl za co se na něj zlobil, nevydržel jsem to a musel se přidat. Než jsem tak ale učinil, Simon oznámil, že musí do firmy, kde pracuje. A tak jsme zůstal jen já, Ben a Will...

Bylo kolem šesté večer a já seděl u čínské restaurace a čekal, až příjde Will, který šel odvést Bena do dětského koutku.

,,Jsem tady.A-"

,, Omlouvám se. Omlouvám se za tu zprávu. Ano, měl si pravdu. Byl jsemnalitý. Nevím, co jsem dělal ani mluvil. Ale jedno vím jistě. To co jsemnapsal, jsem nemyslel vážně. Teda něco ano, samozřejmě, ale třeba to, že jsemna tebe nasraný..., není to pravda. Vůb-" Nedořekl jsem větu. Něco se mipřisálo na rty. Byli to Willovi rty.

Tak konec téhle kapitoly aspoň trochu dobrý. No ne?