Bez tebe jsem nic

20.

,,Něco v práci? Nebo copak se děje?''

,, Ne Nico. V práci nic. Chci si promluvit o nás. Teda jestli to tak můžu nazvat. Hele..., přes to, že ten prcek by byl občas s námi se asi přenesu. Ale to že s námi bude skoro pořád i tvůj ex..., jako sorry ale to opravdu ne.''

,,Ale Simone, vždyť s Willem to byla jen náhoda a ty to víš. Za toho pekelného psa nikdo nemůže. Jak jsem měl asi vědět, že se to stane?''

,,Nejde jen o tohle Nico. Kdykoliv byl s námi, mě sis nevšímal. V obchoďáku i u Sally. Vždycky to bylo stejné. Nevím, co na něm vidíš? Rozešli jste se a myslím, že kvůli němu sis vytrpěl v posledních dnech dost. Nemyslíš, že by bylo lepší, kdyby jste se nevídali?'' Zíral jsem na něj skoro s otevřenou pusou. Dobře, on nevěděl o všem, co se kdy přihodilo mezi mnou a Willem. Neznal naší celou story. Ale věděl docela kus, takže jak něco takového mohl říct?

,, Simone my se o to pokoušeli ale kvůli Benovi to nejde. Víš moc dobře co prováděl. Je moc malý na to aby vše chápal.'' Simon se přibližoval a já měl strach, co bude následovat.

,,No právě. Vše musí být podle prcka takže..., se rozhodni. Buď já a nebo prcek s Willem.'' Co?! To nemohl myslet vážně.

,,Počkej, co? Já myslel, že Bena máš rád.''

,,Jo, jasný. Chvíli se to dalo snášet. Ale on je strašně ukecaný a je to otravný. Neříkám, že ho nemůžeš vidět. Ale co je moc to je moc.'' Přemýšlel jsem, co říct. Ale ze mě prostě nemohlo nic vyjít. Koukal jsem do země a skoro mi tekly slzy. Simon ke mně přišel, vzal mě za bradu a donutil se mě na něj podívat.

,,Můžu si to promyslet? Jít ven a projít se?'' Čekal jsem, že to zatrhne ale povolil to. Bohužel s tím, že mám limit do příštího večera.

Will

No..., co jsem si mohl myslet? Že se mnou zůstane v táboře aspoň na chvíli? Že se postará na chvíli o Bena? Jo, to jsem si myslel. Naštěstí tam byl Tom. Vzal si mě na starost a staral se o mě celou noc. Dokonce se i postaral o to, aby bylo o Bena postaráno. Byl super. Něco jako já ale trochu horší.

Ráno bylo nádherný. Slunce svítilo, ptáci krásně zpívali a já dostal snídani přímo do postele od Toma a Bena. Ben se mnou byl celý dopoledne a nechtěl se ode mě hnout. Až do té doby, než někoho Tom přivedl na ošetřovnu. Byl to Nico! Zlitý jak hovado. Špinavý..., roztrhané triko.

,,Co s ním Wille? Z tohohle ho dostat neumím.'' Hlásil hned Tom, co ho hodil do postele vedle mě.

,,Já to zmáknu!'' Ben se rozeběhl a dělal to co já, když jsem dostával pana D z kocoviny. Studený obklad na hlavu. Vodu s trochou citronu a pak kousek ambrozie. S Tomovou pomocí to do Nica nějak nasoukal a pak tak nějak usnul. Nedivil jsem se mu. Je to škvrně ještě. Pravděpodobně celou noc nespal a u mě byl ráno už v šest. Tom ho kolem oběda odnesl do srubu a bohužel se mezi tím probudil Nico.

,,No ahoj opilče. Co si prováděl?''

,,Popravdě..., netuším. Každopádně si myslím, že jsem se trochu zlil a pak jsem netrefil do tábora. Protože nevím, jak jsem se ocitl tady. Ale je to pozitivní, musím s tebou mluvit.'' Podíval se až skoro s očima plných slz a já věděl, že to nebude hezký.

,,Simon mi dal ultimátum do dnešního večera. Mám se rozhodnout mezi tebou a Benem nebo jím. Nechci o nikoho z vás přijít, protože on je ten co mě v New Yorku zachránil a vás mám nadevše rád. I když jsem odešel a ty to víš.'' Slzy mi kapaly po tvářích. Nico se pomalu zvedl a došel ke mně, aby mi je mohl setřít.

,,Takže co teď Nico? Jak to chceš vysvětlit Benovi? Že tě nebude moct vidět. Že tu s námi už nebudeš.''

,,Já neřekl, že odcházím. Já jen řekl, že mi dal tohle ultimátum.'' S nadějí jsem se na něj podíval. Třeba si to rozmyslel. Co když se vrátí a bude to jako dřív?

Já vím, že jsem řekla, že si dám o víkendu pauzu. Ale jen tak z ničeho nic jsem v jedenáct hodin večer dostala nápad na novou kapitolu. A ano, v jedenáct. Kdyby mi někdo nevěřil, mám i fotku 😂😁. No a jo, vím, že jsem mrcha, že tu kapitolu nechám většinou tak otevřenou.