Bez tebe jsem nic

14.

,,Bene! Bene! Kde jsi!? To jsem já, Nico! Když vylezeš, určitě se nějak domluvíme! Neboj, všechno bude dobrý!" Čekal jsem, že to bude jednodušší. Myslel jsem si, že Bena znám dobře, ale očividně ne. Simon mě vzal tam, kam jsem mu řekl, jenže tam Ben nebyl. Tak jsem šel, tentokrát už sám, do uliček vedle bytovek. Rád se tam schovával. Ale tam taky nic. A tak mi nezbývalo nic jiného, než zavolat Paní O'Learyovou. Jediný pekelný pes, co je tak cute. Dokonce i pro mě.

Vyskočila ze stínů a vrhla se rovnou na mě. Začala mě oblizovat všude možně. Jako vždy. Ale byl jsem rád jak nikdy. Dlouho jsem tuhle psí paní neviděl a stýskalo se mi po ní.

,, Nojó, taky tě rád vidím. No to víš, že jsi mi chyběla. Ale teď už slez, protože potřebuju pomoct." Chvíli jsem jí ze sebe dostával, ale pak povolila. Řekl jsem jen jedno jediné slovo:,,Ben."

Vyskočil jsem jí na záda a už jsme to brali stíny. Netušil jsem, kde skončíme, ale než by jste řekli podsvětí, byli jsme nedaleko tábora. Chvíli paní O'Learyová běžela, ale jakmile jsem uviděl toho malého nezbedu, zastavil jsem jí a poslal zpět za Percym.

Už jsem byl skoro u Bena, když v tom jsem uviděl Willa. Rozhlížel se všude možně. Hlavně že jsem mu řekl, že Bena najdu. Né, on je prostě on a neposlouchá.

Začal jsem tedy utíkat a doufat, že si mě všimne. Nechtěl jsem na něj volat, abych nevystrašil Bena a on zase neutekl. Kupodivu si mě všiml a rozběhl se stejným směrem jako já. Tudíž za Benem.

Byli jsme od něj tak 5 metrů, když si nás všiml a začal utíkat. Ale já byl tentokrát rychlý a než stačil vzít roha, chytil jsem ho. Držel jsem ho v náručí, zatím co začal vzlykat a Will k nám doběhl.

,,U bohů, Bene! Co tě to pořád napadá? Nejdřív mi vezmeš můj mobil a blokneš ho. Pak si chceš jen tak z ničeho nic vyrazit do New Yorku a teď utečeš." Zarazil jsem se. Ano, chtěl jsem říct Willovi, ať není na Bena takový, ale pak mi něco trklo. A později zřejmě i Willa, protože začínal panikařit.

,,Bloknul jsem ti ho, jelikoz nevím tvoje hešlo a lezl jsem tam, plotoze jsem chtel zavolat Nicovi. Do New Yorku jsem chtel za Nicem. A utekl jsem, aby jste se vy dva videli. Já chci vsechno zase zpátky." Beník začal v mém náručí brečet, až mi promáčel tričko a u Willa jsem viděl, že má na krajíčku.

,,Ach Bene. Měl si někomu říct, aby mi zavolal. Já bych přišel a něco by jsme podnikli."

,,J-jo, a-ale jen m-my dva. Já bych chtěl i s bláskou. Ale vy dva nechcete být špolu. Ploč?" Tak na tuto otázku jsme se šli radši posadit do jídelny. Nevím, jestli by to Will ustál a mně se na louce zrovna moc dobře nemluvilo. Fuj, sluníčko!

Nešlo to moc dobře vysvětlit, protože jsme Benovi nemohli říct všechno, a taky proto že nám skákal do řeči. Díky bohům, byl Ben z toho pláče tak unavený, že usnul na stole, kam si během rozhovoru sednul. Vzal jsem ho do náručí a s Willem ho šel odnést do Apollónova srubu. Pak jsme se přesunuli do mého srubu. Tudíž do srubu dětí Hádese. Otevřel jsem skříň a vzal si jedno z mála trik, co tam zbylo. Will si zatím sedl na postel a pozoroval mě.

,,Nico, jestli něco nevymyslíme, bude Ben blbnout pořád a já se z toho zcvoknu. Já na to už fakt nemám." Zrovna když jsem si chtěl navléknout čisté, nepromočené triko, dal si Will obličej do dlaní a mám takový dojem, že kdybych tady nebyl, rozbrečí se.

Přisedl jsem si k němu a obejmul ho. Né, nebylo mi to blbé, protože to já za to mohl. Já jsem odešel a k vůli mně Ben utíká. Will se ke mně ještě víc přitiskl a nechal se kolébat, jako pokaždé když mu něco bylo. Bohužel tu chvíli musel vyrušit telefon. Nejraději bych ho někdy opravdu rozflákal.

,,Ano? Jé, čauky. Já,no..., víš co? Mohl bych si vzít prosím zítra volno? Potřebuju si něco zařídit. Děkuju. Zdar." Byl to Simon. Prý měl o mě strach, takže musel zjistit, jestli jsem v pohodě. Samozřejmě bych to nebyl já, kdybych od něj něco nechtěl. Vím, že udělá snad cokoliv, co řeknu. Nezneužívám toho, ale při téhle věci to bylo nevyhnutelné. Takže dovolená!

,,U-už by jsi měl jít. Simon si o tebe dělá starosti." Řekl najednou Will, a jelikož jsem to nečekal, hrkl jsem sebou a vypadl mi mobil. Rychle jsem se pro něj vrhl, ale Will udělal to stejné. Srazili jsme se hlavama, až z toho Willík spadl.

,,Jsi v pořádku? Promiň." Rychle jsem se k němu svalil a začal ho zvedat. Sedli jsme si zpět na postel.

,, Jó. Neboj se, jsem. Jen se mi zatočila trochu hlava."

,,Pojď, lehneme si. Zítra až se vzbudíme, něco vymyslíme. Slibuju." Bez komentáře se ke mně přitulil, i když s překvapeným výrazem, dal jsem mu pusu do vlasů a doufal, že se nebude ve spaní vrtět. Bohužel jsem netušil, že ten kdo bude mít neklidné spaní, budu já.

Než usnul, řekl:,,Miluju tě."

Jinak jak myslíte, že to bude mezi Willem a Nicem? No a taky mezi Nicem a Simonem? 😏😂

Další kapitolu se pokusím vydat co nejdříve 👑🐬🐬.