Bez tebe jsem nic

17.

pohled Willa:

Sbalil jsem Beníka a vyšli jsme ze srubu. Jelikož jsme procházeli okolo střelnice, Ben si vzal luk a setřel o 6 let starší kluky. Já se zatím zakecal se synem Iris. Jo, Tom byl sakra fajne. Krev mu nevadila, takže mi pomáhal na ošetřovně, s Benem měl dobrý vztah, a když jsem byl s ním, všechny myšlenky na Nica byly fuč. OK, no. Zřejmě jsem se malinko zabouchl. Ale pochybuji, že ještě někdy to bude takové jako s Nicem.

Za nějakou chvilku přiběhl Ben, chytl mě za ruku a vyrazili jsme. Cestou jsme si povídali, Ben se občas pokusil chytit nějakého toho motýlka nebo broučka. Musel jsem se zasmát, protože už dlouho nikdo neviděl tak šťastného táborníka.

Už jsme byli skoro na místě srazu, ale z ničeho nic začalo problikávat Slunce. Otec nás takhle občas varoval před nebezpečím, takže jsem vzal Beníka do náruče a zrychlil krok. Bohužel zrovna z keře vyskočil velký pekelný pes a netvářil se přátelsky. Pustil jsem Bena a řekl mu, ať utíká. On naštěstí pro jednou poslechl a tak jsem se mohl soustředit na to, jak se vyhnout psovi a jak neumřít. K mému ''štěstí'' se ke mně po pár minutách někdo přidal.

pohled Nica:

Běžel jsem, jak nejrychleji to šlo. Ano, byli jsme od sebe, ale pořád to byl Will. Můj Will.

Přiběhl jsem na mýtinu a zděsil se. Pekelný pes a útočil na Willa? Nejspíš to byl nějaký divoký, protože ty co má otec by tohle neudělali. Každopádně když jsem viděl, jak pes srazil Willa na zem a přibližoval se k němu..., pískl jsem a zavolal svého psa. Bylo mi totiž jasný, že já sám to nezvládnu.

Zatím co se paní O'Learyová prala, sebral jsem Willa a odtáhl ho kousek dál. Měl velkou hnusnou ránu od drápů na břiše a nevypadalo to zrovna hezky.

,,Ben! Kde je? Viděl si ho?'' takový sípavý hlas měl naposledy, když byl skoro na smrtelný posteli a to mě kurva děsilo.

,,Neboj, je v pořádku. Přiběhl za mnou a teď je se Simonem.''

,,Tak dobře. A teď..., v batohu je kousek ambrozie, voda a triko. Vyndej to.'' Než to dořekl, už jsem byl zpět a dělal to co on vždy, Zachraňoval. Jo, trochu divné, když syn Hádese zachraňuje, ale co je v mém životě normální, že?

,,Mlč prosím, ano? Myslím, že tě znám dost dlouho na to, abych věděl, jak se ošetřují rány.'' Will pokrčil rameny a opravdu nic neříkal. Já mu dal do pusy trochu ambrózie, polil ránu trochou vody a přiložil na ní Benovo triko.

,,No..., jsem na sebe pyšný. Asi se dám na medicínu.'' I když s bolestnou grimasou se Will začal tlemit a já ho hned následoval. Mezi tím přihopsala paní O'Learyová a lehla si za Willa, aby se mohl opřít. No a já napsal Simonovi, aby šli s Benem k Sally.

Kdo napsal novou kapitolu? Muhaha, já. Ano, krátká ale i tak čekám pochvalu od všech, kdo na tenhle příběh čekal.😘😁😂