Bez tebe jsem nic

22.

,,Šikula. Víš, kde je ti dobře. Tak pojď, dáme jedno číslo na uvítanou.'' Simon mě vzal za ruku a chtěl táhnout po schodech do ložnice. Já se mu ale vyvlíkl.

,,Ne, Simone. Pochopil si mě blbě. Zůstávám doma. Doma v bytě, ne u tebe. A sám. Nebudu mít tebe ani Willa s Benem. Nemusím se rozhodovat.''

,,Co si to řekl?! To nemyslíš vážně!!!'' Simon se naštval a začal zvyšovat hlas. Začal se nebezpečně přibližovat.

,,Děláš si ze mě prdel?! Po tom všem, co jsem pro tebe udělal? Jen tak si odejdeš? Dal jsem ti práci, zachraňoval tě a trpěl všechno okolo! Všechno tohle ztratíš. A myslím vše!'' Takhle jsem ho neznal. Zrudl v obličeji a byl hodně nasraný. Až jsem se ho začal bát.

,,Něco si najdu. Stejně mě to sekretářství nebaví. A tvoje chování v práci vůči mně? Nesnesitelný. Bianca měla pravdu a já jí neposlechl. Měl jsem tohle udělat už dávno.'' Otočil jsem se a chtěl jsem odejít. Bohužel Simon mě stihl otočit a jednu mi vrazit. Pěstí. A to sakra pořádně.

,,Tak takhle ne chlapečku. Takhle by to nešlo. Ty zůstaneš pěkně tady se mnou a budeš dělat, jakoby se nic z tohohle neudálo. Nebudeš myslet na ten tvůj stupidní tábor a na toho ňoumu. Budeme tu spokojeně spolu.'' To že mi vrazil, bych ještě přežil. Ale že řekl o Willovi, že je ňouma..., to už jsem vyšuměl.

Podlaha popraskala a Simon vypadal, že má něco v kalhotech. A to netušil, co se děje obvykle potom. Vlastně to věděl, ale ještě nikdy nezažil. Vyskákali kostlivci. Nečekaně. Já se nějakým záhadným způsobem postavil a opřel se o zeď.

,,Ne, Simone. Nebude to tak. Já půjdu domů a ty tu zůstaneš. Nikdo nebude říkat o Willovi, že je ňouma. Nikdo!'' S tím jsem se obrátil na patě a pomalu odkráčel pryč. Ani nevíte, jak se mi ulevilo.

Pomalým šouravým krokem jsem vyrazil k baráku. Ale k Sally. Nechal jsem tam ambrózii od minula a doma jsem žádnou neměl. A myslím si, že se ani nedivila, že jsem tam zase. Postarala se o mě a nechala mě u sebe přespat. Ráno byla snídaně a já jí všechno řekla. Samozřejmě si taky myslela, že je Simon hodný kluk. Oba jsme se očividně pořádně spletli.

Odpoledne už jsem odpočíval spokojeně ve své posteli. Sally mi nabídla práci ve své pekárně a já bez přemýšlení přijmul. Volal jsem přes Iris s Jasonem a řekl mu, co se odehrálo. Ten mi slíbil, že se to dozví jak Cheiron, tak otec a i Will. No a tak se nějak zdálo, že pro tu nějakou dobu bylo vše v pořádku.

Prosím, prosím. Že už na mě budete hodný 😂😅😁. Já už budu hodná, slibuju. Do Tartaru nechci.