Bez tebe jsem nic

16.

Uběhl týden a nadešel čas setkání s Benem a Willem. Samozřejmě jsem se těšil, ale přišlo mi to divný. Já, Will, Ben a Simon. Ano. Ten se k nám taky přidá. Ještě že je víkend, kdy s námi není Will. Né že bych ho nechtěl u sebe, ale nepřijde mi dobrý nápad, aby byl Simon s Willem v jedné místnosti. Bohatě stačí těch pár hodin v parku.

No a proč se tak bojím setkání Willa se Simonem?

Flashback

Plán byl, že dojedeme se Simonem k němu domů pro mé věci, a pak mě zaveze do bytu. Jenže jsme dokončili to, co jsme začali. Bylo to skvělé! Přímo božské a dovolím si říci, že lepší sex jsem v životě neměl. A ano, bylo to lepší než s Willem. Dokonce jsem i na něj zapomněl. Aspoň na tu malou chvílí.

Pak jsme si dali oběd a povídali si. Samozřejmě ne jenom o tom, že je úžasný kuchař, ale bohužel přišla řada i na to, co se dělo v táboře.

,,Vím, že je to blbost, ale já musel udělat aspoň toto. Ben by jinak pořád utíkal a já bych pak asi zešílel. A to nemluvím o Willovi. On má tolik práce a ještě se starat o Bena..., prostě jsem udělal, co jsem považoval za správné. Navíc, zavinil jsem to já, když jsem odešel." Zakončil jsem svůj monolog, přitulil se k Simonovi na gauči, kde jsme leželi pod peřinou a čekal, co odpoví.

,,Je to v pohodě. Nevím, jak to bude s Benem, ale já nevidím problém. Bena vypadá fajn, je k sežrání. Doufám, že mě bude mít rád a občas je dobré se odreagovat. Akorát..., nebude problém s Willem? Docela se bojím setkání s ním. A není to tvá vina. To on tě nechal jít." Jeho odpověď mě více než překvapila, a tak jsem se otočil a dal mu pusu na tvář.

,,Děkuju, Simone. A doufám, že to Ben vezme dobře. Je malý a zvyklý na mě a Willa, takže se budeme muset držet zpět, ale později by tuhle situaci mohl pochopit." Žádná odpověď. Jen druhý kolo.

Konec flashbacku

,

,,Tak jó, bude to v cajku. Nic se neděje. Jen vezmeme Bena a půjdeme. Žádný dlouhý dialogy nepovedeme." Stál jsem v parku a čekal, až Will přivede Bena. Simon byl samozřejmě se mnou, protože bych se sám asi složil.

,,Nico, sedni si chvíli. Vždyť se mi tu za chvíli složíš. Bude to v pohodě. Slibuji." Nevím, jak to Simon vždycky udělal, ale uklidnil mě. A dneska jsem za to byl velice vděčný. Sedl jsem si k němu a opřel se o něj. Hladil mě ve vlasech, a i když totálně nesnáším, když mi někdo šahá na vlasy, dnes mi to nevadilo vůbec. Naopak. Bylo to uklidňující. Ale klid nevydržel dlouho.

,,Nicó, pomóc!!! Wíll! Jichle." Ben utíkal s brekem přímo k nám.Nevěděl jsem, co se stalo, ale od té chvíle, co zmínil jméno Will, necítil jsemse vůbec dobře. Tedy..., ještě hůř. Pokud to jde. Na nic jsem ale nečekal, ajakmile ke mně Ben přiběhl, dal jsem ho do náruče Simonovi a sám běžel, odkudpřiběhl Ben.

Předem se omlouvám, že nic dlouho nebylo, ale víte co, škola 😒. Nicméně asi tuším, že mě tu někdo bude chtít ukamenovat😅.