Bez tebe jsem nic

13.

O měsíc později...

,,Hej! Ale no tak. Nech toho. Do bazénu jsi mě dostal jen proto, že je vedro a né proto, aby jsi mě utopil. Blbečku." Ano. Simon mě přinutil, abych vlezl do bazénu. Kde? U něho doma. Ale ne v bytě. Zjistil jsem, že ten byt není jeho, ale jeho sestry, která odjela na půl roku do Evropy. On má barák. No spíš vilu. Ale to je jedno, jelikož ten barák je úžasný. Taky mi Simon zajistil místo ve firmě, kde pracuje. Neměl asistentku, tak jsem se mu nabídl a kupodivu mě vzal. Sice ze začátku to bylo fakt děsný, ale teď už se můžu v klidu pochválit.

,,Ale Nico. Nedělej z toho drama. Vždyť jsem tě jen trochu postříkal." Začal se smát jak blázen. Já jsem mu s chutí chtěl vrazit, ale nedopadlo by to moc dobře. Jednak bych se musel vzdálit od kraje, jednak bych to s ránou moc přehnal a taky by mohli ze země vyskákat kostlivci a to by nedopadlo moc dobře. Stačí, že se mi to povedlo asi před týdnem, když mi venku spadli papíry a půlku jich odnesl vítr. Jo to jsem se neudržel. Simon mě zkoušel uklidnit, ale nešlo mu to. Ještě že jsem měl jít s Annabeth do obchoďáku, a tak pomohla. Věděla moc dobře, jak mě uklidnit. Nikdo jiný to nevěděl. Kdysi bych řekl, že jich bylo víc, ale toho dotyčného jsem neviděl už pěknou chvíli. Tak proč s ním začínat.

,,Jaký drama? Nesnáším vodu a ty to moc dobře víš. Taky bych tu vůbec nemusel být."

,,Ale jsi tu, protože jsi můj asistent, který mi pomáhá a taky protože jsem koupil trochu více masa než bych snědl, takže mi ho pomůžeš sníst." Vysvětlil a skočil šipku do bazénu. Nikde, i když byla průzračná voda, jsem ho nemohl najít. Najednou se ale se strašným kašlem vynořil, a tak jsem ho dostával ke břehu. Tahal jsem ho z bazénu, ale já zakopl a skončili jsme na mně.

,,Ty debile! Já myslel, že si se utopil! Jinak, jsi v pohodě?" Zazubil jsem se na něj a trochu ho povytáhl výš, jelikož mi do břicha tlačil bradou.

,,Jó, neboj. Jen jsem si lokl trochu vody. Budu v cajku." Nic jsem už neodpověděl, protože ty jeho oči..., ty svaly...

Dál už jsem se nijak nerozmýšlel. Prostě jsem to udělat musel. Moje ruka zabloudila k Simonově hrudníku a jeho zase k né tváři. No a než jsem se nadál, jeho rty byly přilepené na těch mých. Chvíli jsme se jen tak líbali, ale jelikož jsme byli venku, pozice byla nepohodlná a tak trochu mě začali být malé plavky, přesunuli jsme se dovnitř.

Jelikož jsem byl menší než on, vyskočil jsem, obmotal mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Nesl mě do své ložnice, která byla ve druhém patře, takže jsem se docela bál, aby jsme neslétli ze schodiště, které tam vedlo. Na ten jeden jediný okamžik jsem se od Simona oddělil. Začal se smát, protože viděl můj vyděšený obličej.

Hned jak jsme se dostali do ložnice, která byla největší místností z celého baráku, shodil jsem nás na postel a sedl si na Simona. Chvíli jsem se zastavil a díval se do jeho očí, zatím co mi prohrabával vlasy.

,, Simone, nevím, jestli je to dobrý náp-" Zastavil mě ukazováčkem na mých rtech, které následně políbil.

,,Proč by nebyl? Já to chci a ty, dle tvých plavek, taky. Je v tom nějaký problém?" Ovšem že byl! Pořád jsem si pod sebou představoval Willa. Ale nijak jsem se nerozmýšlel a začal Simona opět líbat. Uvědomil jsem si, že když to udělám, nemusel bych myslet na Willa.

Chystal se pod mé plavky, ale zrovna v tom nejlepším mi musel zazvonit telefon. Normálně bych to nevzal, ale to vyzvánění jsem měl jen u jednoho člověka. Vyprostil jsem se od Simona, který zřejmě nebyl moc nadšený, a šel mobil vzít.

,,W-wille, co potřebuješ?" Nemohl jsem mluvit normálně. Viděl jsem, jak se Simon tvářil, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.

,,U bohů, Nico! Musíš mi pomoct. Trochu jsem vyjel na Bena a on utekl. Zřejmě někam do New Yorku, protože pořád mlel, že chce za tebou a v táboře není. Prosím." Will skoro brečel a bylo poznat, že je udýchaný. V životě jsem ho tak neslyšel.

,, Jasný, Wille. Neboj se. Hned jdu. Myslím, že vím, kde bude. Dovedu ho do tábora. Neboj. Ahoj." Rychle jsem běžel pro věci, které jsem se pokusil, co nejrychleji navléct.

,,Předpokládám, že to byl Will a něco potřebuje. No a ty za ním hned poletíš." Najednou se za mnou zjevil, už oblečený, Simon a opravdu nebyl nadšený. Kurva jak já občas nenáviděl ty aury co jsem viděl.

,,Jó, poletím. A víš proč? Protože se ztratil Ben a zřejmě za to můžu i já. Takže, pokud se ti to nelíbí, seď si hezky tady a popíjej kafíčko..., pokud jsi s tím v cajku, odvezeš mě k hřišti, které je u nákupáku." Nic neřekl. Jen vzal klíče od auta a běžel do garáže.