Bez tebe jsem nic

12.

Tři dny. Tak dlouho jsem ležel v posteli. U Simona. Nechtěl mě nechat samotného, a tak mi došel do mého bytu akorát pro nějaké věci. Né, že by mi bylo špatně, ale měl jsem depku. Z Willa. Will tu byl a viděl mě v tom stavu, v jakém jsem byl. Sralo mě to. Ale když se to tak vezme, může za to on. Kvůli němu jsem se tak zřídil. Ale taky si za to můžu sám. Kdybych neodešel, nestalo by se nic z toho.

Seděl jsem v kuchyni a jedl. Simon se o mě staral jak o miminko. Takže vlastně úplně jak Will. Akorát se lišili tím, že Simon když dělal palačinky, neměl je celý černý. Byly opravdu výborné. A ta marmeláda..., jahodová!

,,Tak co, chutnají?" Simon se mě zeptal, ale asi si uvědomil, že chutnají, protože jsem měl marmeládu až na nose a podle něho jsem vypadal jako malé děcko. Sednul si a nahnul se ke mně. Nevěděl jsem, co hodlá udělat, ale nehnul jsem se ani o centimetr. Najednou jsem cítil jeho ukazováček na mém nose a pochopil. Ale neoddálil se. Zůstal obličejem u toho mého a díval se mi do očí. On je měl úžasné. Ty jiskry v nich..., nebyly jako Willa. Tyhle byli úplně jiné. A proto, když jsem se do nich díval, na Willa jsem ani nepomyslel.

Byl jsem do svých myšlenek zabraný tak, že jsem nepostřehl, že se ke mně přiblížil ještě o něco více. Ztuhl jsem. Nevěděl jsem co dělat. Naštěstí zařinčel zvonek, a tak musel jít otevřít. Myslel jsem si, že naštěstí. Pak se tu ale objevil někdo, koho bych nejméně čekal. Dobře, otec to nebyl.

,,Percy!? Co tu děláš?"

,,Co asi ty vole? Will říkal, že si se nějak zřídil, tak jsem přišel. Ale vidím, že už si v pořádku." Řekl a koukl se na Simona, který dělal, že tam není. Já bych Percymu něco řekl, ale zazvonil mu mobil a musel rychle do tábora. Teď to bylo naštěstí, protože kdyby nebylo mobilu, jistě by něco plácl. Něco dost trapného pro všechny.

,,Tak to bylo super divný. A co se tak perverzně koukal? Jeho nikdy nepochopím." Kroutil Simon hlavou a já se začal smát.

,,Já ho chápu, částečně. Ale někdy je těžké se v něm vyznat. Hlavně když si ze všeho a všech dělá prdel. Ale jednu chvíli byl fakt úžasný. Ale to jsem si myslel jen tehdy, když jsem byl do něj zabouchlej ." Simon si vedle mě rychle sedl a koukal jak na úplného blázna.

,,P-počkej. Ty jsi byl zabouchlej do Jacksona? Proboha Nico! Tak to chcislyšet. Povídej, dělej. Chci slyšet úplně vše." Vytáhl mě na nohy a strochou spěchu se mnou došel na gauč, kde se rozvalil. Já se posadil do křeslaa začal jsem vyprávět, jak jsem se s Percym potkal a co bylo potom.