Bez tebe jsem nic

24.

,,Tak jo, tak jo. Co ještě? "

,, Nico..., nešil. Musíš být v klidu. Jestli budeš takhle nervní, tak zapomeneš polovinu věcí. Věř mi, znám to od Percyho." Jakmile se otec vypařil, zavolal jsem Sally že nepřijdu a začal balit. Samozřejmě by to nebyla Sally, kdyby nepřišla se sušenkama v ruce.

,, Sally já vím, ale jde o Willa. A taky po dlouhé době uvidím Bena. Jak nemám být nervózní." Podívala se na mě se soucitem. Nemám rád takový pohledy ale teď to přišlo vhod.

Hodil jsem do batohu tričko z Tábora Jupiter, vzal si sušenky a šel. Třásl jsem se ale musel jsem jít. K vůli Benovi..., k vůli Willovi. Paní O'Learyová čekala v parku, takže stačilo nasednout a během dvou minut jsem byl v Táboře polokrevnych. Jo, výhoda cestování stíny. Bohužel to má i nevýhody. Třeba jako velkou únavu.

Stát zase v táboře bylo sakra divný. Ale na druhou stranu úžasný. Jen tu byla jedna divná věc. Nikde ani noha. Přitom bylo začátek léta. To se tu mezi taborniky nedá občas ani hnout. Všiml jsem si jen čtyř postav u hlavní budovy. Na první pohled jsem poznal Cheirona a pana D. Ty dvě další postavy byly otočné zády.

,, Nico? Jsi tady. Už jsme se báli, že nedorazis. " Jakmile tohle Cheiron vykřikl, zbylé dvě postavy se otočily. Byla to Reyna a Ben. Ben? Věděl jsem, že vyrostl, ale tak moc?

Reyna se tvářila ustaraně a Ben měl zarudlé oči od pláče. Věděl jsem, že je na mě naštvaný. Ale překvapil. Na nic nečekal a rozběhl se ke mně. Byl jsem překvapený, ale náruč jsem stačil otevřít.

,,Promiň Bene. Vím, že se zlobis, ale já je najdu. Oba dva. Ano? " nekoukl se na mě. Ale přikývl. Aspoň jedno dobré znamení. Každopádně i mně se chtělo brečet. Hlavně po té co jsem přišel do svého srubu. Nebyl jsem tam tak dlouho...

Vše ve mně probouzelo emoce. Jak dobré tak i ty špatné. Naštěstí přišel Cheiron. Ten věděl, jak zvednout náladu.

,, Nico, vím, že je to těžké ale musíš myslet i na něco jiného. Takže..., kdo si dáš McDonald's? " první otázka co mě napadla byla, kde se tam kurva vzal McDonald's, ale neřešil jsem to a šel něco sníst.

V jídelně byl akorát Cheiron, pár táborníků, které jsem neznal a Tom. Koukal na mě hodně blbě ale já se to pokoušel ignorovat. Napadlo mě akorát, kde je Beník. Měl jsem o něj strach a tak nezbylo nic jiného, než abych za ním vyrazil.

,, Bene? Jsi tu? " nešel jsem k němu do srubu ale do arény. Chiron říkal, že Ben miluje lukostřelbu. A díky bohům tam opravdu byl.

,, Co je? Musím trénovat, abych zabil ty, co unesli otce a Willa." musel jsem se pousmat. Viděl jsem v něm sebe, když někdo ublížil Biance.

,,Víš, že tě nikam nikdo nepustí. A už vůbec ne samotného. Cvič si, ale nikam nepujdeš."

,,Půjdu!!! Myslíš si, že po dvou letech přijdeš a budeš mi říkat, co mám dělat? To se mýlíš. Odešel si ode mě a Willa. Ani nevíš, jak byl zničený. Jak pořád je. Tom s ním chtěl chodit ale Will ho nechtěl. Čekal na tebe a vždycky bude! Navíc Cheiron slíbil, že když se sedmička nevrátí do dvou dní, že mě pošle s Reynou. Takže Smolík. A když teď dovolíš, půjdu se najíst. " odešel a já zůstal stát s otevřenou pusou. Bylo mi do breku ale zároveň jsem byl na sebe naštvaný. Měl pravdu. Posral jsem to.

Já vím, že dneska nic moc ale hnusný počasí. Takže moc se mi do ničeho nechce. Btw choďte daleko od silnice. Tuhle kapitolu jsem částečně psala na autoškole 😂😂🤷‍♀️.

Váš delfín 👑🐬🖤.