Bez tebe jsem nic

3.

Další den to byly muka. Will za mnou přilít, jak si dovoluju, přijít s Benem tak pozdě a proč jsem se mu neozval. Než jsem mu odpověděl, odešel a dalších pár hodin se mi vyhýbal. Zastihl jsem ho až u večeře.

,,Wille! Proč se mi vyhýbáš? Jestli jde o to s Benem, tak...''

,,Ne, Nico. Nejde o to s Benem. Jen nestíhám, toť vše.'' Odpověděl, ale já mu nevěřil, a tak když chtěl odejít, jsem ho zatáhl za ruku, na místo kam nikdo nikdy nechodí. Můj srub.

,,U bohů, co blbneš!? Vždyť jsem ti řekl, že to není k vůli Benovi.'' Zopakoval, to co řekl, ale když viděl, že mu očividně pořád nevěřím, tak mi asi řekl pravdu.

,,OK. Dobře, vyhrál si. Možná to bylo trochu k vůli Benovi, protože jsem se o něho moc bál. A samozřejmě i o tebe. A když jsi pak nedával vědět a nebral mi mobil..., a ještě k tomu jste přišli celkem pozdě..., byl jsem prostě naštvaný. A neříkej, že na mém místě by jsi nebyl.'' No dobře. Měl pravdu. Já na jeho místě bych totálně zešílel.

,,No tak promiň. Trošku jsem ztratil pojem o čase, protože jsme se tak úžasně bavili." Obtočil jsem své paže okolo Willa a dal mu malinkou pusinku na špičku nosu. Usmál se. U bohů, jak já miluju jeho veselou tvář.

,, Dobře. Odpuštěno. Ale ať se to víckrát neopakuje. Jinak dostanete oba dva přes prdel."

,,Ehmm..., myslím, že pro moje dobro, budu chodit včas." Will se začal nehorázně tlemit.

,, Jó, to jsem se zapomněl zeptat...,co prdelka, je v pohodě?" Já nafoukl tváře a chtěl odejít, ale on mě nechtěl pustit.

,, Copak? Král duchů se nám nafoukl? Ale pročpák? Snad nás dnes prdelka nebolí." Nesnášel jsem, když si ze mě dělal srandu.

,,Ty idiote! To víš, že bolí. Nemohl jsi opatrně? Vdyť..., počkat! K vůli tobě jsme nemohli trénovat, protože za mojí prdel vlastně můžeš ty. Takže si můžeš i za to, že jsme přišli pozdě. A v tom případě mi vynahradíš, že jsi na mě křičel. Tvoje prdelka si dneska moc užije." Mrkl jsem na něj a plácl ho přes zadek. Will se lekl jak to plesklo ale pak nasadil úsměv alá ''něco chystám''. No, taky že jo. Hajzlík jeden.

Večer...

,,Proč-je-to-vždycky-úplně-stejný?!!" Začal jsem vyvádět, když jsem ležel na Willově hrudi. I když měl dnes trpět on, kdo myslíte, že to odnesl? Ovšem že já. Hlavně že jsem říkal, ať je opatrný, že musím druhý den za otcem. Né. On je prostě on, takže neumí poslouchat.

,, Copak miláčku? Něco se ti nelíbí?" Řekl Will s výsměchem a dal mi pusu na tvář.

,,Ne,v pohodě. Jen se zítra asi nehnu!" Už mě to opravdu sralo. Jsem silnější, tak proč ho nepřeperu? Tuhle otázku jsem si kladl už pár let. Skoro pokaždé dole. Jen když Will chce, tak se nechá přeprat a já jsem nahoře, ale jinak to pokaždé odnesu já. Asi proto, že vím, že se nehne pár dní, když se rozjedu. Vlastně trpíme oba. On kvůli mně a já kvůli sobě, protože si vždy vyčítám, že tak dopadl. Nejspíš takhle to bude.

Vytrhl jsem se z jeho objetí a sednul si.

,,Nico,co se děje?" Zeptal se mě a sedl si vedle mě.

,,Co-se-děje? Se ještě ptáš? Vůbec mě neposloucháš! Řekl jsem ti opatrně. Né, ty jsi musel podle sebe,že? A proč jsi pořád nahoře? To se tak bojíš, nebo co? Už mě to fakt sere!" Koukal na mě, jako bych přilezl z Tartaru.

,,U bohů! Tak tohle tě sere? Ok, někdy tě neposlouchám, takže sorry. Jestli chceš, do podsvětí tě odnesu osobně. A příště řekni, že chceš nahoru. Mně je u prdele kde jsem.'' Tak takovou odpověď jsem opravdu nečekal. Myslel jsem, že se bude hádat. Ale každopádně jsem se na něj vyšvihl a už jsem na něm obkročmo seděl. ,,Tak když ti to je u prdele..., tak já si trochu pohraju, ano?" Škodolibě jsem se ušklíbl a on na sucho polkl. Kupodivu jsem druhý den výčitky vůbec neměl.