Bez tebe jsem nic

23.

O dva roky později...

,,Bene! Klid, to bude dobré. Všechno bude zase jako dřív.''

,,Jak to můžeš vědět? Jak?'' Podíval se na mě se slzami v očích. Aby ne. Will se ztratil. Neříkám, že mi to bylo jedno, byl jsem na tom jako on, ale věděl jsem, že aspoň jednou v životě musím být pozitivní.

,,Máš pravdu, nevím to. Ale my ho najdeme. Sedmička tu za chvíli bude a váš otec už ho hledá taky. Prý to byl s Diem celkem boj ale přemluvil ho.'' Přitulil se ke mně a zrychleně dýchal. Co by bývalý přítel zdravotníka jsem věděl, že zrovna pro Bena to dobré nebylo.

,,Ale ale. Tak tady jsme. Hledali jsem vás, viď Wille.'' Z křoví se někdo vynořil, neviděl jsem ho, měl jsem ho v mlze. Ale kdo v ní nebyl, byl Will s nožem pod krkem. Než jsme cokoliv s Benem udělali, Will ležel na zemi a tráva se barvila do červené.

Prudce jsem se posadil do sedu. Ne, ne. Nesmí to tak být. Co by polobůh jsem se takových snů opravdu nevyvaroval. Nešlo to. Ale poslední dva měsíce to bylo skoro každou noc. Občas jsem z toho až brečel a nebo pro uklidnění volal Cheironovi klidně ve dvě hodiny ráno. Věřte mi, nebyl nadšený. Zvlášť, když to bylo týden v kuse.

Co se jinak událo? Po Simonovi se slehla zem. Jen pár dní po rozchodu hrozil, že přestane sponzorovat Sallynu cukrárnu. Ovšem to bych nebyl já, kdybych mu nepohrozil kostlivci. Takže cukrárna byla v suchu. Co se týkalo kluků..., s žádným jsem nebyl. Řekl jsem si, že jeden takový přešlap stačil. Do táborů jsem skoro nechodil a poslední půl rok jsem tam nebyl ani jednou. Cvičit mi stačilo doma a když mě chtěl někdo vidět, přišel. Takže občas sedmička nebo Cheiron. Ale ani jednou Will a nikdo o něm ani nepípl. Popravdě občas jsem přemýšlel, co asi tak dělá.

Bylo pět hodin ráno, takže jsem předpokládal, že už neusnu. Vstal jsem tedy a šel si udělat kafe. Jo, začal jsem ho pít, protože si zkuste vstávat skoro každé ráno kolem pátý s tím, že si jdete zacvičit, zaběhat a pak na sedmou hodinu do cukrárny. K tomu tam jste tak do osmi večer. Jo a zapomněl jsem zmínit, že díky těm snům naspím tak 4-5 hodin. 

Jak jsem řekl, udělal jsem si kafe s kterým jsem šel na gauč. Zapnul jsem si telku a koukal na reklamy. Nic jiného tam v tuhle hodinu nebylo. Pak jsem se šel převléct a vydal se běhat. Bylo pološero, takže pro mě ideální. Oběhl jsem jeden blok a když jsem se vracel, zahlédl jsem jednu postavu u vchodu do baráku, kde bydlím.

,,Otče?!''

,,Neřvi! A pojď, musíme si promluvit.'' Byl jsem tak překvapený, že mi ani nemusel nic říkat. Já bych byl potichu totiž i sám.

Šli jsme po schodech. Viděl jsem na otci, že je nasraný k vůli tomu, ale co už. Nemá přicházet neohlášeně. Odemkl jsem dveře a řekl, ať si jde sednout do obýváku. Otec zázrakem neměl námitky a já se šel převléci, protože jsem byl zpocený až na prdeli.

Za pět minutek jsem už seděl vedle něj a chtěl si, spíš nechtěl, poslechnout, co má na svém černém srdci. Věděl jsem, že to bude něco kurva extra, protože by tu jinak osobně nebyl.

,,Otče? Neposlal si Biancu ani nikoho jiného, takže předpokládám,že...'' Umlčel mě, když zvedl ruku. Ještě jsem si pomatoval, že tohle není vůbec good.

,,Kdybych nepřišel osobně..., vím, že by se všechno podělalo. Ono i tak, protože mi to Zeus zakázal, ale já přijít musel. Ztratil se Apollón, Nico. Sedma ho před týdnem šla hledat, ale nic. Ještě sami se nevrátili. Jen mi přišel vzkaz od Jasona, že tě potřebují.''

,,To nemyslíš vážně, že ne? Já jsem tam nepáchl už půl roku, abych měl klid a ty si teď přijdeš a chceš, abych pomohl? Ne. Neříkám, že něco polobožského neudělám, ale převážně žiji už jako smrtelník. Tohle po mně nechtěj.'' Otec se zatvářil ublíženě. Bylo mi to jedno. I potom co se zvedl a šel ke dveřím. I když je otevřel.

,,Jo a byl u toho dopisu zrovna i Will. Řekl, že nepřijdeš, i když za tebou půjdu já. No, měl pravdu. Ale to už asi nezjistí.'' Tahle věta už mi tak nějak jedno nebyla.

,,Cože!! Otče?! Co se stalo?''

,,Šel hledat svého otce sám. Ještě před sedmičkou. Přes týden se neozval a nikdo ho ani neviděl. Je možné cokoliv. Takže když už ne k vůli mně, Apollónovi nebo Jasonovi..., aspoň k vůli Benovi. Není už zase tak malý ale na Willa je vázaný neustále.'' S tím se otec vypařil ve stínu.

No..., normálně by mě zajímalo, proč se takhle i neobjevil, ale to mi teď bylo úplně jedno. Já teď myslel na to, co si vezmu sebou do batohu, protože na žádný výpravě jsem nebyl sakra dlouho.

Muhaha, tady to je. Dneska nic záživného sice ale snad příště to bude lepší. Taky doufám, že opět nebudete plánovat hod do Trataru.

Váš delfín.🐬🖤👑