Bez tebe jsem nic

18.

Když už jsem viděl, že je Will jakžtakž schopný něčeho, vysadil jsem ho před sebe na paní O'Learyovou a stíny jsme se ocitli u baráku, kde bydlela Sally. Will sice šel ale špatně. Takže jsem ho musel jednou rukou podpírat.

Bylo kolem půl devátý už, ano byli jsme tam dlouho ale tím líp pro Willa, a tak jsem se bál zazvonit, kdyby Beník už spal. No jo, jenže než jsem stihl aspoň zaťukat, rozlítly se dveře a v nich náš prcek.

,,Simone! Pojď jichle pomoc Nicovi. Má blášku.'' Za pár sekund už byl Will na gauči a Sally mu vařila čaj. Všichni věděli, že mu to zase tolik nepomůže ale Sally chtěla být aspoň trochu užitečná.

,,Nico?'' Zaslechl jsem chraplavý hlas z gauče a tak jsem se rychle ze židle od Simona zvedl a šel tam.

,,Copak Wille? Ben je v pořádku, nemusíš se bát a měl by sis schrupnout.'' sedl jsem si na zem k obličeji mého drahého Willíka.

,,Neboj, zavřu oči. Ale Ben by měl už spát. Je pozdě.Víš, že když ponocuje,nedělá mu to dobře.'' Měl pravdu. Ben tohle nemusel. Takže jsem se zvedl, vzal Bena a přinesl ho k Willovi.

,,Bláško budeš v požádku?''

,,Neboj, budu. Vyspím se a bude to všechno v pořádku.'' Ben dal Willovi pusu na čelo a jelikož jsem viděl Willův obličej, dal jsem Bena Simonovi. Jak jsem tak pozoroval, za tu dobu co byli jen spolu se skamarádili, takže s usínáním nebyl problém.

,,Můžu chvíli k tobě?'' Will přikývl. Ale to ještě nevěděl, co chci udělat. Zvedl jsem mu opatrně hlavu, sedl si a opatrně ji zase položil zpět. Takže teď měl hlavu na mých nohách.

,,Co blbneš? Přijde Simon a budeš mít průser.''

,,Proč bych měl mít? Jsem teď tvůj ošetřující lékař, takže může být všem jedno, co dělám a co ne. Navíc tohle je úplně přirozená poloha.'' Viděl jsem, že se chce smát ale předpokládám, že ho bolelo celý tělo a taky nechtěl probudit Sally, která spala ve vedlejším pokoji.

,,Nico, si pako.'' Ten úsměv..., proč jsem si to dělal ještě těžší kurňa? Protože někde hluboko v srdci to byl MŮJ Will? Asi proto. Navíc to co mi řekl na louce...

Chvíli jsme jen tak mlčky seděli, já ho trochu houpal a po chvíli usnul. Když jsem si toho všiml, chtěl jsem zůstat a usnout u něho. Něco mi v tom ale bránilo. Takže jsem z pod něj pomalu a opatrně vylezl a ztratil se v temnotě noci.

Simon

Děti jsem měl vždycky rád. Všechny. Ale tohle dítě..., to bylo tak otravný. Pořád vyhlížel, jestli se Nico s Willem už někde neobjeví a neustále mlel něco o táboře. Neříkám..., slyšet něco o táboře z pohledu někoho jiného než Nica bylo fajn, ale Ben tak šišlá, že mu nebylo rozumět. No a pak když se hoši konečně objevili..., no to bylo pozdvižení. Nechápu, co na něm Nico vidí pořád. Běhal kolem něj, jak kdyby umíral a mě si skoro nevšímal. Když už si Will chvíli zavřel oči, věnoval se tomu prckovi. Byl mi to čert dlužen, že jsem povolil ty víkendy.

Večer, když si Sally šla lehnout, si ke mně Nico sedl a omlouval se mi za všechno. Ne že by mě všechno tohle nesralo, ale on byl svým kouzlem roztomilý, takže se na něj nedalo ani zlobit. Ovšem pak mi dal na uspání prcka a sám zůstal u Willa. No to mě dojebalo fakt. Takže jsem si řekl, že to takhle už nenechám.

Nico

Noční New York byl krásný. Navíc počasí jako jemný větřík a trochu mrholení..., pro mě ideální. Sedl jsem si na lavičku a vzal do ruky mobil. Prohlížel jsem si fotky s kamarády. Vtipná videa s mýma dvěma nejlepšími kamarády a pak taky staré SMS s Willem.

Tekly mi z očí slzy, ale to jsem tak nějak nevnímal. Bylo mi to jedno. Všechno v tu dobu mi bylo jedno.

,,Nico?'' Zvedl jsem se z lavičky a otočil se.

Jsem si řekla, že když jsem vás tak dlouho zanedbávala, dám sem dneska ještě jednu kapitolu. Doufám, že se vám líbí.

Btw kdo myslíte, že za Nicem stojí???