Bez tebe jsem nic

21.

Nico

Flashback

,,Mám tě! A už tě nepustím!'' Benovo hihňání se rozeznělo lesem. Vyzdvihl jsem ho do vzduchu a otočil hlavou směrem k zemi. Will seděl pod stromem a koukal na nás. Usmíval se. Už zase. Ale ty oči..., viděl jsem v nich obavu.

,,Nicó! Pusť mě. Willé! Pomóc!!!'' Will se nerozmýšlel dlouho a přiběhl k nám. Vzal mi Bena, obrátil ho zpět a začal se s ním točit. Oba se smáli, bylo to nádherný.

,,Půjdeme se smočit do jezera, Bene?'' Will i Ben se na mě podívali, jako kdyby viděli růžového pekelného psa.

,,Nico, jsi v pohodě? Nejsi nemocný?''

,,Ne Wille, nejsem. Chci do jezera. S vámi, obouma.'' Ben vyskočil Willovi z náruče a běžel směr jezero. Já jsem běžel za ním a sluníčko hned v zápětí.

Bylo půl deváté, Beník spal, i když to nebylo moc lehké uspávání. My s Willem seděli na střeše Hádova srubu, opřeni o sebe a jen tak se koukali na nebe. Ano, vím, že Hádovo dítě a tohle dělá? Ale já to miloval. S Willem.

,,Je to nádherný. Dnešek byl nádherný.'' Will mlčel. Koukl jsem se a on měl slzy v očích. Obejmul jsem ho a pořádně k sobě přitiskl.

,,A co teď? Jak si se rozhodl?''

Konec flashbacku

Šel jsem ulicemi New Yorku. Se zarudlýma očima a snahou nebrečet. Bylo naštěstí kolem desátý, takže žádní lidi a tma. Přemýšlel jsem. Pořád jsem se nerozhodl. Všude byly plusy i mínusy. Simona jsem miloval, ale Willa s Benem taky. Bylo to těžké.

Přemítal jsem si v hlavě to, co mi řekla Bianca. Že Simon není takový, jak si myslím. Asi měla trochu pravdu, protože mi dal teď to ultimátum a tak, ale jinak nic. Musela myslet tohle. Asi to s Benem. Že ho moc nemusí.

Taky jsem přemýšlel nad tím, jak budu chodit do tábora. Jak to bude s přáteli..., s tréninkem. Jestli, když bych zůstal u Simona, jestli bych mohl. Vrtalo mi tak nějak tohle všechno hlavou.

Než jsem se nadál, stál jsem před vilou. Nevěděl jsem ani, jak jsem se tam dostal. Cesta utekla neskutečně rychle a já pořád nevěděl. Pak mi ale došlo pár věcí, já vstoupil do budovy a hned před sebou na gauči uviděl Simona.

,,Tak?? Chci slyšet tvé rozhodnutí. A nebo můžeš taky rovnou vypadnout.'' Zněl podrážděně. A taky jinak než normálně.

,,Rozhodl jsem se.'' Simon se postavil a došel ke mně. Já jsem zavřel oči a to ticho, který nastalo, mě děsilo. Dýchal jsem zřejmě dost nahlas ale já musel, jinak to nešlo.

,,Já..., zůstávám.''

Ták..., čekám zástupy s mečma, luky, taky nějaká kopí a dýky..., určitě různý hrozný kletby a zaklínadla. Budete na mě posílat své božské rodiče. Budete mě chtít v Tartaru. Taky mě začnete nenávidět a tak dále. 100% něco z toho😅😅ale slibuji, že snad příště budu hodná.