The London Story (N.H.)

6.

,,Ahoj." zasměju se nadšeně a skočím Madison kolem krku.

,,Ahoj, nějaká radostná." zasměje se a obětí mi opětuje. Poté nastoupíme do jejího auta. 

,,Ani nevíš jak jsem štastná. počkej musím ti ukázat jednu fotku. Pak ti to asi dojde." uchechtnu se zatímco si zapínáme pásy a poté tedy v mobilu najedu na fotku s Niallem a ukážu ji jí. Chvíli na to kouká a poté postupně vidím jak se jí doslova rozzařují oči.

,,Panebože ty jsi potkala Nialla." vypískne nadšeně a já přikývnu. Poté se rozjedeme.

,,A jakej byl ? Povídej." usměje se.

,,No vlastě je toho celkem dost na vyprávění." zasměju se.

,,Tak to mě zajímá." uchechtne se. 

,,Fajn. No tak když jsme měli rozchod šla jsem nějak za skupinkou holek od nás. No najednou se před náma objevil Niall. Tak si mu samozřejmě říkaly o fotku a Emily, jedna nána od nás, se ho pořád snažila sbalit. No Ni se pak otočil na mě a ptal se jestli chci taky fotku. Snažila jsem se mu odpovědět, ale Emily mě prostě nenechala. No tak jsem nakonec od nich smutně odešla a sedla si ve vedlejší ulici na lavičku......" začnu vyprávět. 

,,Teda a ta Emily tě jako nemá ráda nebo co ? Proč něco takovýho dělala ?" zeptá se nechápavě.

,,No....víš. Ona mě nemá ráda už celkem dýl....už čtyři roky mi ničí život." šeptnu.

,,Ona tě šikanuje ?" vykulí na mě oči,ale poté pohled opět rychle hodí na silnici.

,,Ne jen ona, ale ona je hlavní aktér." přikývnu s povzdechnutím.

,,Já.....proč jsi mi to neřekla ? To mi je líto,nechápu to." 

,,To neřeš, už jsem si zvykla." trošku se na ní pousměju a poté pokračuji ve vyprávění.

,,No každopádně na tu lavičku za mnou po chvíli přišel Niall. Tak nějak se mě ptal jestli jsem v pohodě, objal mě a udělal si semnu fotku." usměju se nadšeně.

,,Panebože. On za tebou šel chápeš to ? Omg to je štěstí." vypískně opět nadšeně. 

,,Počkej to ještě není všechno. Nakonec mě pozval na kafe a tam jsme si skoro hodinu povídali. A Mimochodem to kafe zaplatil. No a pak mě doprovázel k místu kde jsme měli se školou sraz a řekl mi jestli mu dám číslo, že by mě zase třeba zítra rád viděl." křiknu nadšeně. 

,,To si děláš prdel. On tě normálně balí. AAAAAAAAAAA." obě pištíme nadšeně na celé auto. Kdyby nás někdo viděl. Jenžě já v sobě to nadšení až doteď dusila teď prostě muselo ven.

,,Nebalí. Jen....jsem mu asi sympatická." pokrčím s červenajícímy tvářemi rameny.

,,Jo jasný to kecej někomu jinýmu. Tyvole to je fakt něco. Mám za tebe velkou radost." s úsměvem zaparkuje před domem. 

,,Děkuju, ani nevíš jak jsem ráda já. je to vlastně splněnej sen." vystoupím stejně jako ona z auta a vejdeme do domu. Olivia nás přivítá s tím, že večeře bude za chvíli a já tak se slovy, že zavolám domů vyběhnu schody do svého pokoje kde se usadím na postel a nadšeně vytočím číslo babičky.

,,Ahoj zlato, tak jak se máš v Londýně ?" zeptá se hned jak hovor příjme.

,,Skvěle babi a dnes jsme potkala Nialla." musím se hned pochlubit. 

,,Jako toho jak máš ráda, z tý skupiny ? Ježiš a co ?" zeptá se a já jí vše převyprávím stějně jako předtím Madison, akorát trochu pozměním tu část s Emily protože babička vlastně neví, že mě ve škole šikaují. Nikdy jsem jí to neřekla a ani to v plánu nemám. Má starostí dost nato abych jí ještě trápila takovejma kravinama. Samozřejmě se raduje semnou. Po asi patnácti minutách volání však slyším Olivino volání, že je večeře a tak se s babičkou rozloučím a zamířím si to dolů do kuchyně kde se všichni pustíme do večeře.