The London Story (N.H.)

7.

Ráno vstanu na zvonění budíku ve stejný čas jako včera. Budík típnu a zamířím si to rovnou do koupelny. Kupodivu dost radostně.

,,Dobrý ráno." popřeju jí s úsměvem a vezmu do ruky svůj růžový kartáče a začnu si čistit zuby stejně jako Madison.

,,Dobrý. Nějaká veselá. Díky čemu ? Nebo spíš se mám ptát díky komu ?" zasměje se. 

,,No copak můžu mít špatnou náladu ? Jsme v Londýně, našla jsem si tady skvělou kámošku, jsem v krásném městě a dneska opět uvidím svojí platonickou lásku. Co víc si přát." zasměju se. 

,,Doufám, že tou kamarádkou myslíš mě." uchechtne se a vypláchne si pusu.

,,Samozřejmě.Víš jsi vlastně moje jediná kamarádka. A to tě znám dva dny." pokrčím rameny. Trochu smutně,ale zároveň radostně.

,,No fakt je, že ty jsi zase jediná, o který můžu říct, že jsi pravá kamarádka. Pak mám spíš takový ty falešný."pokrčí rameny.

,,Já žádný." zaměju se a ona se ke mně přidá a poté opustí koupelnu. Dovičistím si zuby a opláchnu obličej, který poté utřu do svého červeného ručníku. Rozčešu si vlasy a vrátím se zpět do pokoje. Po chvilkovém přemýšlení si obleču černou sukni do který zastrčím černobílé tričko. No není to nic extra, ale co už. Stejně si asi budu muset vzít nějakou mikinu, protože dnes zrovna vedro nebude. Hodila by se k tomu kožená bundička. Jen škoda, že žádnou nemám. Řasy si,alespoň trochu přejedu řasenkou a seběhnu dolů na snídani. S popřáním dobrého rána si sednu a pusítm se do snídaně.

,,Bello my....jsme se chtěli ještě omluvit za ten včerejšek, nenapadlo nás, že......však víš." koukne na mě omluvně Olivie.

,,To je dobrý tím se netrapte, nic se nestalo." usměji se na ně. Stejně by na to jednou nejspíš padla řeč.

,,Dobře a ještě jsme ti tady s Patrikem chtěli říct, že kdyby jsi někdy něco potřebovala a nechtěla by jsi to řešit s babičkou nebo tak, tak zkrátka jsme tady pro tebe a můžeš se nám kdykoliv svěřit, nebo když budeš potřebovat s něčím pomoc." usměje se. Páni ty jsou tak skvělí. 

,,Děkuju vám, vážím si toho." oplatím jim oběma úsměv a odnesu po sobě nádobí do kucyně než se vydám nahoru do pokoje, pro věci. 

,,Bell.....já, napadlo mě jestli si nechceš půjčit mojí koženou bundičku ? Venku zas takový teplo dneska nebude a navíc by se ti to k tomu autfitu skvěle hodilo." nakoukne mi do pokoje Madison, která v ruce drží černou bundičku.

,,Páni a víš, že jsem si zrovna před chvíli říkala jak je škoda, že takovou bundičku nemám ? Ale.....je mi to blbý. Připadám si jako nějká socka." povzdechnu si. 

,,Ne, tak si určitě připadat nemusíš a já to tak ani nemyslela. Vždyť je v kamarádství normální si půjčovat oblečení. A ty mi slib, že mi někdy půjčíš tuhle tylovou sukni, protože je skvělá." zasměje se. 

,,Platí." usměji se a s poděkováním si bundičku převezmu a obleču. No vyda hned to vypadá lépe. Poté si tedy vezmu batoh a jedeme. 

,,Tak nastupujte. Honem." popohání nás učitelka a snaží se co nejvíce z nás nahnat do jedné kabiny London Eye. Díky bohu tu semnou není Emily. Celou cestu na celý autobus vyprávěla jak potkala Nailla a jak ho sbalila, že jí určitě brzo napíše na instagram nebo co. Charlie jí se svýma kámošema vůbec neposlouchali. Takže ona mohla říkat samý kraviny, ale já nemám potřebu jí její iluze brát. Když si pak připadá důležitější.......

Každopádně ten výhled tady stojí za to. Je to jedním slovem prostě nádhera. Jinak se to vyjádřit nedá. Když celé kolo dojedeme tak s mobilem plným fotek a videí vystoupíme a když dojede i druhá kabina s naším zbytkem vydám se ješě na jednu vyhlídku a to na Big Ben. Taky krása.