The London Story (N.H.)

16.

Dnes ráno vstanu celkem dost unavená. Včera jsme se z koncertu vrátily celkem pozdě a ještě jsme si jakou dobu povídaly. A to dnes máme extra nabitý program v Oxfordu. Ale těším se na to. Vylezu tedy z postele, vykonám ranní hygienu, obleču si růžovou sukni a bílé tričko s dlouhým rukávem a vyrazím na sníadni. Poté nasednem s Mad do auta a opět jedeme k autbousu.

,,Tak co ? Jak se těšíš ?" zeptá se Madiosn, když už jsme skoro na místě.

,,Na Oxford ? Dost. Není to sice Londýn,ale prý je taky nádhernej." usměji se.

,,Ale to jsem nemyslela. Jak se těšíš na výraz Emily ? přeci jenom jsi jí to nandala. A viděly to ty její dvě kamarádky i Charlie." 

,,No uprřímně spíše doufám, že si mě všímat vůbec nebude." uchechtnu se, zatím co ona zastaví. 

,,Proč ?" zajímá se.

,,Nevím zkrátka fakt nemám náladu se s ní věčně dohadovat." porkčím rameny.

,,No nic tak já jdu. Uvidíme se večer." obejmu jí a poté tedy vylezu z auta. Mířím ke dveřím autobusu když mě vyruší mužský hlas. 

,,Čau Bell." mávne na mě jeden z fotbalistů, kteří patří samozřejmě k té elitě školy. Nejdřv se trochu nechápavě kouknu jak na něj tak na jeho dva kámoše poté se rozhodnu k odpovědi.

,,Ahoj ?" trochu nejistě se zeptám.

,,Hale chtěli jsme ti říct, že to jak jsi minule vrazila facku Emily bylo skvělý." uznale kývnou hlavou.

,,Ehm, díky ?" uchechtnu se a přiblížím se stejně jako oni blíže ke dveřím.

,,počkat, vy jí nemáte rádi nebo ?" nedá mi to a opět se na ně otočím. Načež oni se začnou smát.

,,Jasně, že ne. Kdo má pořád poslouchat ty její kecy. Upřímně nebejt to Charlieho holka, tak na ní úplně kašlem. A to jak se navážela do tvejch rodičů bylo uýž fakt moc, přehanla to. Ale ty jsi jí to dobře vrátila." uchechtne se. zdá se mi to nebo jsou fakt milí ? Fakt je  že tihle tři na mě nikdy nějak zlí nebyli, jen se drželi davu a smáli se, ale nikdy mi neřekli nic blbýho nebo tak.

,,Děkuju." usměju se.

,,V pohodě říkáme jen pravdu." mávne nad tím rukou jeden z nicha a následně mi pokyne abych nastoupila do autobusu před nimi a já tak udělám. Když procházím kolem Emily naštěstí mi nevěnuje sebemenší pozornost a tak v klidu dojdu až na své místo kde se usadím a připravím se na skoro dvou hodinovou cestu do Oxfordu.

,,Sakra muím vymyslet co jim koupit." povzdychnu si když procházím různé obchůdky zde v Oxfordu. Už máme po celém rpogram, který byl skvělý. Dokonce jsme byli v jídelně kde se natáčel Harry Poter. A musím říct, že kdybych byla rozhodnutá jít na univerzitu tak mým snem by bylo studovat právě tady. To město má zkrátka úplně specifickou atmosféru. Každopádně teď se snažím najít nějaké dárky, které by se hodily pro Nialla, Madison a Olivii s Patrickem. Chci jim něco na rozloučenou dát,ale zaboha nevím co. Teda Mad mě napadlo sehant takové ty náramky pro kamarádky a Niallovi bych asi dala naší fotku v nějakém hezkém rámečku,protože jsem si všimla, ž má v domě spoustu fotek. A Olivii s Patrickem.......to netuším. To se asi zeptám ještě Mad co si myslí, že by se jim líbilo. Určitě budu mít na nákup ještě dost času.

,,Tak co myslíš ?" otočí se na mě Madison. Hned jak jsme totiž přijely domů začala jsme jí pomáhat s přípravami na večeři s Liamem. Ted na sobě má vínové společenské kalhoty, v nich ležérneji zastrčenou bílou halenku a na nohou podpatky. O líčení a vlasech ani snad mluvit nemusím.