The London Story (N.H.)

27.

Dole důležité, prosím přečíst!

Ráno se probudím kolem deváté v příliš pohodlné poloze, konkrétně v Niallově náručí. Zvednu k němu svůj pohled a usměji se nad tím jak spokojeně ve spánku vypadá. Vím, že je celkem brzy na to myslet, ale stejně se myšlence o tom, že bych se vedle něj chtěla probouzet každé ráno, neubráním.

,,Co mě tak pozoruješ ?" vyruší mě z přemýšlení a koukání na něj až se trochu leknu.

,,Ty nespíš ?" zeptám se načež on se zasmáním zakroutí hlavou.

,,Jak dlouho jsi vzhůru ?"

,,Pár minut, ale nechtěl jsem tě ještě budit. Na to jsi byla moc roztomilá. " usměje načež se ke mně skloní chtíc mě políbit, ale v tom mu zabráním mou rukou na jeho hrudi.

,,Stalo se něčo ?" nechápavě na mě koukne.

,,Nemám vyčištěný zuby." zašklebím se načež on se začne hlasitě smát.

,,Upřímně mi to je úplně jedno." mrkne na mě a poté se ke mně opět skloní tentokrát mě už opravdu líbajíc.

,,V kolik pojedeme do nemocnice ?" zeptá se, když se od sebe po chvíli odtáhneme.

,,Pojedes semnou ?" zeptám se překvapeně.

,,Jasně, že jo. Jsi moje přítelkyně tak tě tam přeci nenechám jet samotnou ne ? Navíc chci poznat tvoji babičku. Jen doufám, že se jí zalíbím." usměje se.
,,Určitě se jí budeš líbit. Návštěvní hodiny začínají za hodinu tak nějak na tu dobu bych tam jela." oplatím mu úsměv a položím si hlavu na jeho nahou hruď. Jeho ruka se ocitne na mých zádech po kterých mi jemně přejíždí.

,,Dobře, ale ještě chvíli zůstaneme takhle." zasměje se.

,,Souhlasím." usměji se a tak tady ještě pár minut jen tak v tichosti ležíme užívajíc si jen to, že jsme teď spolu a tady. Ticho nakonec přerušlí až Niall.

,,Bell......já.....přemýšlel jsem a chtěl bych se tě na něco zeptat."

,,Povídej. " zvednu hlavu z jeho hrudi abych se mu koukala do očí.

,,Vím, že asi nebudeš souhlasit, obzvlášť teď když jsi v takový situaci, ale prostě se tě musím zeptat." zda se být opravdu celkem nervózní.

,,Povídej. " snažím se ho opět podpořit úsměvem i když začínám být taky dost nervózní. Jenže jakmile se nadechne aby zase začal mluvit začne mi zvonit mobil. Madison.

,,Jestli je to důležitý tak jí to nezvednu." kouknu na mého přítele.

,,Ne tak ji to zvedni, pak se oblečeme a pojedeme do nemocnice. Promluvíme si až se zase vrátíme." usměje se.

,,Dobře. " vtisknu mu ještě rychlou pusu a poté příjmu hovor od Madison.  Ta se jen chtěla zeptat jestli už jsme byli v nemocnici a jak babičce je. Hovor tedy probíhá asi jen deset minut než se rozloučímr. Vykonám tedy v koupelně ranní hygienu, obleču si černé džíny, bodové tričko a džínovou budníčku a poté se vydám k babičce do pokoje abych ji do tašky sbalila nejake věci.

,,Tak můžeme jít ?" nakoukne do pokoje po chvil Ni když už zapínám trochu větší černou tašku. Přeci jen nevím jak dlouho si tam babičku nechají tak radši ať tam ma dost oblečení a věcí jako jsou knížky a tak.

,,Jo." přikývnu a vezmu tašku do ruky.

,,Dej mi jí. Vezmu to." okamžitě si ji ode mě vezme. A tak se obujeme a ruku v ruce se vydáme ven, kde nsedneme do jeho auta a jedeme do nemocnice.