The London Story (N.H.)

11.

,,Sakra já prostě nevím co na sebe." povzdechnu si při přehrbování kufru. Už mám vykonanou ranní rutinu, i po snídani jsem , ale prostě nevím co na sebe. A Ni tady má být za patnáct minut. Vyzvedne mě tady, protože mi Olivia s Patrickem dovolili dát jejich adresu jemu, jelikož jsem jim povyprávěla jak se věci mají. Jsou fakt skvělí. 

,,Bell tak jak jsi na tom ? Ty jsi pořád v pyžamu ?" vleze ke mně do pokoje Madison a při pohledu na moje bílé dlouhé triko se zhrozí.

,,Jo, nevím co na sebe a Ni je tady už za patnáct minut." zaskuhrám. 

,,Počkej tak já ti pomůžu něco vybrat." klekne si ke mně ale ani její výraz nevypovídá nic dobrýho. 

,,Mám tady jenom jedny šaty."povzdechnu si a ukážu na ně.

,,Hm, ty jsou sice pěkný,ale na romantickou procházku by to chtělo něco jinýho. Počkej mám nápad." usměje se nakonec a odběhne k sobě do pokoje. Po chvilce se vrátí a v ruce drží nějaké šaty.

,,Na obleč si je." usměje se a já tak tedy s poděkováním udělám.

,,Wow ty v nich vypdáš snad líp než já." zasměje se a já se na sebe kouknu do zrcadla. Jsou to černé šaty s motivem malých třešínek, jsou dlouhé až ke kolenům. Mají celkem hlubší véčkový výstřih, volně splývavé krátké rukávy a na pravém stehně takový rozparek by se dalo říct. Zkrátka tam vepředu nejsou spojené. 

,,Děkuju, ale není ten výstřih moc ?" trošku se zamračím. je fakt, že se mi moc líbí, ale nechci působit blbě. 

,,Myslím, že ne. Navíc ty si to můžeš dovolit a mylím, že ho tím odrovnáš." mekne na mě. 

,,Tak dobře, děkuju za půjčení." obejmu jí a potom si ještě do baťůžku hodím plavky jelikož pak jdeme rovnou k Niallovi a já už sem nepůjdu. Akorát na čas to stihnu jelikož mi přijde zpráva, že Ni už čeká před barákem. 

,,Tak pa, vidíme se ve čtyři" obejmu Madison a po rozloučení se i s Olivií a Patrickem si obuji své obyčejné bílé tenisky a opustím dům.

,,Ahoj Ni." usměju se na něj. 

,,Ahoj, sluší ti to." pochválí mě a já se s poděkováním nechám vtáhnout do obětí. 

,,Tak prosím madam." otevře mi poté dveře jako pravý gentleman.

,,Děkuju." s úsměvem nastoupím a poté co nastoupí i on se tedy rozjedeme.

,,Jak jsou ty zahrady vlastně daleko ?" zeptám se. 

,,Moc ne. Odsud asi tičtvrtě hodiny." 

,,Jo tak to jde. Děkuju, že tam semnou jedeš." usměji se.

,,Nemáš vůbec zaco. Stejně jsem s tebou chtěl něco podniknout. Hele co ta Emily vlastně. Vyprávěla zase v autobuse něco o tom, že mě potkala ?" uchechtne se jenže já si v tu chvíli vzpomenu na včerejšek.

,,No vlastně to bylo horší." přiznám.

,,Jakto ?" koukne na mě trochu vystrašeně.

,,No....už ví, že se spolu bavíme. Včera když jsme kolem ní procházela v autobuse, tak jsem si s tebou psala, takže jsme měla rozkliknutou naší konverazi a ona mi sebrala mobil a přečetla si tvoje jménk. Navíc si pak i všimla tohohle náramku a není zas tak blbá, protože si dala dvě a dvě dohromady." povzdechnu si.

,,Sakra. Prosím řekni mi že ti nic neudělala." zastaví na semaforu a v jeho očích se opravdu zračí strach až se musím pousmát.

,,Ne, vlastně to já jsem jí tak trochu dala facku." kousnu se se zasmáním do rtu.