The London Story (N.H.)

15.

,,Princezna Viktorie umřela v roce........" v učení se mě vyruší zaklepání na dveře.

,,Dále." řeknu halsitěji,aby mě osoba na druhé straně mohla slyšet a poté dovnitř vejde Madison. 

,,Neruším ?" koukne na mě a sedne si vedle mě.

,,Vlastně ani ne, jen se učím na matuitu. Dělám jí už za týden. Vlastně v neděli se odsud vracíme domů a já už v pondělí mám první dvě zkoušky." trochu si povzdechnu. A bílé papíry popsané spoustou textu odložím na stolek vedle postele. 

,,Nojo. A to se na to učíš teprve až teď ?" zasměje se.

,,Ne, už se na to připravuji měsíc a myslím, že už jsem celkem připravena,ale stejně. Učení nikdy není dost a co si budeme povídat tady jsem doteď neměla na učení ani myšlenky." uchechtnu se.

,,Protože tvoje myšlenky směřují jenom k Niallovi co ?" drken do mě ramenem. Načež já protočím očima.

,,A ty zase myslíš na Liama. Mimochodem jsem vás včera viděla jak jste si vyměnovali sliny." uchechtnu se a ona nejprve otevře pusu do kořan a poté trochu zčervená.

,,Je moc sympaticej no." zasměje se.

,,A ?" vyzvu jí, aby pokračovala.

,,A zítra spolu máme rande." řekne nadšeně.

,,Panebože, to ti přeju." skočím jí radostně kolem krku.

,,Děkuju. No když už o nich mluvíme asi za dvě hodiny tady budou. Nejdeme se chystat ? Že tě můžu zase namalovat ? Ni z tebe včera byl fakt hotovej a mě to baví." mrkne na mě.

,,No tak jdeme na to." zevdnu se z postele a začneme se chystat. Ona si obleče své džínové šaty na knoflíčky, které však nechá hodně rozeplé takže jí to vytvoří obří výstřih až nad pupík. Ona si to,ale může dovolit navíc se takhle ty šay nejspíše nosí. Samozřejmě má upravené vlasy a skvělé líčení. Já na sobě mám tmavě modré džíny, obyčejné bílé tričko a džínovou bundičku. Madison mě donutila si vyžehlit vlasy a musím říct, že to vypadá mega dobře. Taky jsem samozřejmě namalovaná a oběma nám to opět sluší. Jí samozřejmě víc, ale já taky nevypadám špatně. 

,,Ahoj." usmějeme se na Liama s Niallem, kteří pro nás přijeli. 

,,Čau holky." mávnou na nás a následně si mě k sobě přitáhne Ni a Mad zase Liam. spokojeně se zavrtám do jeho obětí a kouknu vedle na tu dvojici,kteří si vyměnili i pusu. Poté se prohodíme a nasotupíme do auta. A jedeme do arény kde už na nás bude čekat i zbytek kluků. 

,,Pojd něco ti ukážu." vezme mě za ruku Ni, když je doupravenej a spolu opustíme jejich šatnu. 

,,Kam to jdeme ?" zeptám se.

,,Uvidíš." usměje se a dál mě za ruku vede. Po chvíli se ocitneme na velikánském podiu, které je uděláno dokonce do dvou pater jelikož zde jsou skleněné schody na takovou skleněnu plošinu.

,,Pane jo." pootevřu pusu a kouknu an tu obrovskou velikost tohohle místa.

,,Myslel jsem, že se ti to bude líbit." posměje se a stále držíc mou ruku mě dovede až ke kraji pódia kde si sedneme.

,,Nemáš trému, když si uvědomíš kolik lidií tady bude ?" zeptám se a pohledem na chvíli zabloudím na naše prpletené prsty a musím se pousmát. Vím, že to zní ohraně,ale jakoby naše ruce přesně pasovaly do sebe. Jakoby pro sebe byly stvořené.

,,To víš, že mám. Nebylo by normální jí nemít,ale pak když vejdeme s klukama na to podiu. a vidím jak nás všichni podporují. V tu chvíli se ve mně odehrává spousta pocitů. Radost, štěstí, hrdost na to co jsme dokázali, nebo vděčnost, že jsme to dokázali díky fanouškům. Pro trému v tu chvíli není místo." usměje se.