The London Story (N.H.)

25.

,,Dobrý den, přejete si ?" zeptá se usměvavá sestřička, když se přiřítím jak jen mi to podpatky dovolí v nemocnici k jejímu pultu.

,,Dobrý, moje babička sem byla převezena před nějakou dobou." řeknu rychle. Takovýhle strach jsem dlouho neměla. Ředitelka mi ani neřekla co se s ní stalo, protože jí to taky neřekly,jelikož není rodinný přslušník. Akorát mi zavolala taxík, který mě odvezl sem zatímco já jsem se celou cestu klepala jako ratlík představujíc si ty nejhorší možné scénáře.

,,A její jméno ?" zeptá se a tak jí ho urychleně nadiktuji.

,,Jo, vydržte zavolám vám jejího ošetřujícího lékaře." řekne a poté začne volat  nějakého doktora.

,,Dobrý den, já jsem doktor Smith." natáhne ke mně ruku.

,,Dobrý den, Isabella Fly. Prosím vás co je s mojí babičkou ?" potřesu si s ním rukou a poté se vystrašně zeptám zatímco poodejdeme stranou od pultu.

,,Prožila menší infarkt, naštěstí se nám podařilo jí zachránit, i když to bylo za pět minut dvanáct." odpoví mi.

,,A je v pořádku ?" zeptám se opět.

,,Momentálně spí. necháme si jí tady několik dní na pozorování. Bohužel je totiž možné, že by dalš zástava mohla přijít do pár dní." 

,,Tím mi chcete říct, že klidně může do pár dní prožít další infarkt a umřít ?" 

,,Bohužel ano. Pokud se nám samozřejmě nepovede zachránit. Její srdce už není v nejlepším stavu, obzvlášt po tomhle incidentu." věnuje mi soucitný pohled a já tady sebou málem seknu.

,,Můžu jí vidět ?" zeptám se se slzami v očích.

,,Můžete,ale jak jsem řekl tak spí a doporučuji vám jí nebudit, potřebuje odpočívat. Pokoj 453." 

,,Děkuji" řeknu a poté už se rozedju k dotyčnému pokoji.

,,Fajn Bello buď silná." nadechnu se předtím než potichu otevřu dveře od jejího pokoje a vstoupím dovniř. Když však spatřím babičku připojenou na nejrůznější hadičky a přístroje moje síla je ta tam a mně začnou okamžitě stékat slzy z očí. Sednu si na židli vedle postele a jen na ní koukám přes uslzené oči. Víte jak je to hrozný pocit, když před vámi v tomhle stavu leží jediný člvoěk,který vám z rodiny zbyl ? Který se o vás celé ty roky staral,se kterým jste si prožily ty nejtěžší chvíle svého života, ale vždy jste to zvládly. A teď tady vedle ní sedím a koukám na její unavené tělo a nejhorší je, že vím, že s tím nemůžu nic udělat. Nemůžu jí pomoci, nemám jak, ta bezmoc. Je to strašný pocit. ani nevím jak dlouho tady takhle sedím utápjějíc se ve svých myšlenkách a ničíc si slzami své líčení, ale to je to poslední na co teď myslím. Vytáhnu tedy z kabelky svůj mobil abych se podívala na čas. Cože to už tady takhle sedím skoro dvě hodiny ? Také si všimnu patnácti zpráv od Nialla a snad čtyř od Madison. Samozřejmě je zde i pět nepřijatých hovoru od Niniho. měla jsem vyplý zvuk. akorát když se chystám si zprávy přečíst vyskočí mi příchozí hovor. Sakra copak teď můžu s Niallem mluvit ? Ale když mu to nezvednu stejně mi bude volat znovu a znovu. Potichu, ale rychel tedy opustím pokoj sedajíc si na chudobě na lavičku. Ještě si odkašlu, aby můj hlas zněl normálně a ne jako že jsem právě probrečela dvě hodiny a poté hovor příjmu.

,,Ahoj." pozdravím ho jako první.

,,Ahoj, stalo se něco ? Měl jsem už celkem strach." slyším jak měl asi opravdu strach.

,,Promin já měla vyplý zvuk." řeknu snažíc se znít normálně a tak si ještě trošku odkašlu.

,,Dobrý, no a jak jsi dopadla u maturity ?" zeptá se již o něco veseleji.