,,Páni." vydechnu překvapeně nad černobílým kostýmem, který samozřejmě patřil Michaelu Jacksonovi. Komu taky jinému, když jsme v jeho muzeu, že ? Je to tady krásný a já samozřejmě vše fotím. Ovšem, ale abych byla upřímná i když je tohle naprsotá bomba, už se nemůžu dočkat na večeř s Niallem. A tak než se naději už nasedám k Madison do auta a jedeme domů, abych se stihla nachysta.
,,Tak co ? Jak se těšíš na rande ?" zeptá se zatímco jedeme tedy domů.
,,Není to rande." namítnu.
,,Ne ? Hale fajn ty zahrady jsem ti ještě věřila,ale včeře je večeře.Přátelé se běžně na večeře nezvou. Na oběd možná, ale na večeře ne." zasměje se.
,,Tak my jsme vyjímka. Mezi náma prostě nic není." zakroutim hlavou.
,,No já ti nevím. Zayn nám říkal jak vás minule našel na tom podiu." hodí na mě divný pohled.
,,T-to o nic nešlo. Sakra Mad já s ním prostě nic nidky mít nebudu, ani nemůžu chápeš ? Za pár dní odjedu zpátky do Manchestru a už ho třeba nikdy neuvdím. A jestli tak jednou za rok ? Já....sakra už teď si nedovedu představit jak se s ním budu loučit. S váma se všema. Nechci aby to bylo ještě, těžší než to bude. A to kdyby se mezi mnou a jím třeba stalo něco víc......bylo by to prostě stokrát horší. Takhle ho sice miluju,ale pořád si v hlavě opakuji, že on mě ne a že bych stejně neměla šanci takže prostě zůstaneme jen přátelé kteří si budou volat, ale co kdybych věděla, že třeba.....že mě třeba má taky rád tak jako já jeho. Sice je to malá pravděpodobnost,ale co kdyby. Víš jak by to pak bylo těžký ?" s povzdechem si opřu hlavu o okýnko.
,,Já vím Bell. Ts mi taky budeš moc chybět a jemu taky to mi věř. Promiň už o tom nebudu mluvit." jelikož už zaparkovala tak mě obejme a poté se vydáme dovntiř.
,,Takhle nepůjdeš vid ?" koukne na mě a na mé šedé kratší šaty.
,,Ne, chci něco lepšího." uchechtnu se a začnu se přehrabovat v kufru.
,,Neboj nech to na mně." usměje se a na chvíli zmizí než se opět objeví s černým tílkovým overalem s volnými dlouhými nohavicemi a černým tenkým páskem.
,,Na půjčím ti ho." usměje se.
,,Fakt ? Ale já myslím že mi ty nohavice budou dlouhý. Vždyť jsi o dost vyšší než já." zarmačím se.
,,Neboj na to jsem myslea. Půjčím ti vysoký podpatky." ukáže druhou ruku ve které drží oné boty.
,,Ty jsi prostě nejlepší,děkuju" nadšeně jí skočím kolem krku.
,,Nemáš zač prsoímtě. Pojď jdeme tě nachystat." usměje se a tak začneme. Obleču se, poté mě nalíčí a jsem připravená vyrazit. Dole se rozloučím s rodiči a poté tedy opustím dům.
,,Ahoj Ni." rozběhu se k němu jak jen mi to podpatky dovolí a skočím mu kolem krku.
,,Ahoj, chyběla jsi mi." šeptne mi do ucha zatímco si mě k sobě natiskne snad ještě blíž.
,,Ty mně taky." ještě chvíli se objímáme než se od něj tedy odtáhnu.
,,Vypadáš krásně jako vždycky." věnuje mi kompliment nad kterým s červenám..
,,Děkuju, ty vypadáš taky dobře."a to kurva dobře.
,,Díky, tak jdeme ?" otevře mi dveře načež já s poděkováním nastoupím a on mě následuje.
,,Tak na co máš chuť ? Normální restaurace, čína, pizza stačí si vybrat." usměje se.
,,Já ti ani nevím na co mám chuť. Máš nějakou oblíbenou restauraci ?" zeptám se.
,,Mám, tak jdeme tam ?" koukne na mě
,,Jo." souhlasím s úsměvem.
,,Tak jak se ti tady líbí ?" zeptá se Ni když už s pitím sedíme v pěkné restauci víceméně sladěné do černo bíla.
,,Je to tady hezký. Tak tohle je tvoje oblíbená restaurace ?" kouknu na něj a on s úsměvem přikvýne.
,,To se ti nedivim,taky by moje byla." uchechntu se a dál si to tady prohlížím. A však na sobě celou dobu cítím jeho pohled.
,,Proč na mě tak koukáš ?" zasměju se, když s ním spojím svůj pohled.
,,Jsi fakt krásná." usměje se.
,,Ni neříkej mi to, budu se červenat." zamračím se, ale neubráním se lehkému úsměvu.
,,No to jsi pak zase roztomilá." pokrčí rameny s úsměvem.
,,Achjo....víš že jsi vlastně jedinej kluk co mi kdy něco takovýho říkal ?" povzdechnu si.
,,Vážně ? Tomu nevěřím." zakroutí nevhápavě hlavou.
,,Je to pravda." pokrčím smutně rameny.
,,Tak to nechápu. To jsou asi všichni kluci v tvým okolí naprosto slepí." zamračí se načež já se musím pousmát. To už nám však přinesou jídlo do kterého se s chutí pustíme.
,,Nechceš se jít ještě projít ? Kousek odsud je takovej celkem hezkej parčík s fontánkou a tak." navrhne když opustíme restauraci.
,,Jdeme." souhlasím s úsměvem a tak se tam vydáme.
,,Takže jestli to chápu dobře, ty jsi ještě neměla žádnýho přítele ?" zeptá se nechápavě.
,,Ne. Na základce to nemělo cenu a na střední jak už víš nejsem zrovna moc oblíbená. A do klubu a tak nechodím takže jsem vlastně ani neměla kde poznat nějakýho kluka." pokrčím rameny.
,,Stejně to nechápu. vždyť ukaž mi kluka kterýmu by jsi se nelíbíbyla. Vždyť jsi krásná, vtipná, milá, prostě skvělá. To jsou všichni v tvým okolí blbý a slepý nebo co ?" nchápavě zakroutí hlavou a sedneme si na volnou lavičku.
,,Děkuju,ale není to pravd. Jsem prostě obyčejná normální holka. Každopádně ty jsi taky sen milionu holek,ale žádnou přítelkyni nemáš ne ?" zeptám se, vlastně by bylo dost trapný kdybych teď zjistila, že má.
,,Nemám no. Jenže to jde o to, že mě všichni chtějí jenom pro slávu a peníze. Ne proto jakej jsem já." povzdechne si
,,Tak to určitě není. Ni jsi ten nejůžasnější kluk jakýho jsem kdy poznala. A věř mi, že teď nemluvím jako bláznivá fanynka. Už tě beru úplně jinak. Jsi prostě skvělej kluk. Vždyť jsi vtipnej, gentleman, milej a zkrátka se s tebou člověk nenudí. Vím, že ti můžu říct vše a tak a navíc co si budeme povídat ošklivej nejsi. Mám tě, mám tě opravdu moc ráda a doufám, že jednou najdeš tu pravou, protože ty si zasloužíš tu nejlepší holku pod sluncem." usměji se na něj. Kéž bych měla to štěstí a mohla bych to být já.
,,Třeba už jsem jí našel." pousměje se a poté se ke mně začne pomalu naklánět. Nejprve jsem trochu překvapená, poté však začnou mé myšlenky pracovat na plné obrátky. Nemůžeš se s ním líbat. Bello sakra buď rozumná tohle není dobrý nápad. Vše tím jenom zhoršíš, nedělej to, nesmíš. Křičím na sebe v duchu jenže v moment kdy se jeho rty dotknou těch mých všechny pochyby se rozplynou a já začnu spolupracovat. Obmotám mu ruce kolem krku zatímco on ty mé má také obmotané kolem mého těla. Nevím ani jak dlouho jsme se tady líbali,ale vím,že jsem nechtěla aby tahle chvíle někdy skončila. Bylo to zkrátka nepopsatelné. Motýlci v mém břiše poletovali radsotí. Jako bych na to čekala celé roky,ale nikdy ani v mých představách to nebylo takhle dokonalé. Jakoby to byla ta nejsprávnější věc na světě, a však zároveň ta nejhorší co se mi v mé situaci mohla stát....
No tak jste se konečně dočkaly. Doufám, že se díl líbil, prosím o voltes a komentiky. Niki<3
Q: Oblíbená Disney princezna ? (Nevím proč mě to napadlo, ale už prostě nemám nápady :D)
A: Ariel
ČTEŠ
The London Story (N.H.)
FanfictionDva týdny, dva lidé, dva odlišné osudy. Jedno město, jeden moment a......jedna láska ? Original story by @NikCik #1 v kategorii boyband (27. 2. 2020)