The London Story (N.H.)

22.

,,Nojo, už vstávám." povzdechnu si, když mě probudí budík a následně ho unaveně típnu. S Mad jsme šly spát až skoro ve čtyři ráno, jelikož to byl náš poslední večer a my sme si prostě chtěly povídat jak dlouho jen to jde. Takže jsem spala něco málo přes tři hodiny. No co prospím se v autobuse,tohle bylo přeci důležitější.  Probíraly jsme úplně všechno ode mě a Nialla až po její brigádu a musím říct, že to byl skvělej večer, bohužel poslední. Vylezu tedy z postele a hned zapadnu do koupelny, kde vykonám ranní hygienu a poté už si všechny své věci odsud vezmu do pokoje, abych je mohal uklidit do kufru.  Obleču si džínové kratásky a bílý top a následně tedy uklidím do kufru i vše oblečení a zkrátka všechny věci, které už nebudu potřebovat. A kufr následně zavřu. Fajn ještě musím do připravit dárky co mám nachystané. Nejprve se vydám ke dvoum hrníčkům. Jeden je růžový, pro Olivi a druhý černý pro Patricka. Jsou to hrníčky na které se dá malovat a nesmyje se to. Na oba tedy napíši fixou zkrátka Děkuju a podepíši se na ně, schovávajíc je do modré dárkové taštičky. A poté příjde čas na dárek pro Mad což je přívěšek na klíče s půlkou bílomodrýho srdíčka a nápisem BFF, já mám druhou půlku na svých klíčích. Ten si dám pouze do kapsy a poté opustím svůj pokoj nejprve míříc do toho jejího.Poté co zaklepu a ozve se dále vstoupím.

,,Mad já, jen bych ti chtěl dát takovej malej dárek co pro tebe mám." pousměji se a ona se tedy zvedne od stolu jdouc ke mně. 

,,Jee, počkej taky pro tebe něco mám." usměje se a vezme něco ze šuplíku schovávajíc to za záda.

,,Tak na tři ?" uchechtnu se.

,,1...2..3." odpočítáme najednou a předáme si dárky. Já od ní dostala černý kryt na můj telefon na kterém je naše společná fotka.

,,Ježiš to je hezký, děkuju moc, neměla sis dělat škodu." usměji se nadšeně.

,,Ale prosím tě to nic není, já ti taky děkuju. Máš druhou půlku ?" usměje se připínajíc si přívešek na klíče.

,,Jo." přikývnu a ukážu ju ty své následně si hned vyměním kryt na mobil.

,,Budeš mi chybět." povzdechnu si.

,,Ty mně taky." přikývne a poté mě obejme. 

,,Tak se jdeme nasnídat ať to stihneme." zkonstatuji poté a vydáme se dolů. No co bych vám vyprávěla o mé poslední snídani tady. Byla výborná a rodiče měli z dárku radost. Když jsem se s nim pak loučila opět jsem měla slzy v očích a oni mi říkali, že jsem u nich kdykoliv vítaná a že kdybch cokoliv potřebovala stačí zavolat. Což bylo strašně milý. No a potom už jsme nasedly do auta a jely. 

,,Proč tady zastavuješ ?" zeptám se nechápavě když Madison z ničeho nic zastaví v boční ulici, která se dle mého odhadu ještě takových pět minut od meeting pointu. 

,,Uvidíš,vystup si, neboj máme ještě čas." usměje se tajemně a já se tedy odpoutáma a nejistě vystoupím z auta. 

,,Bell." ozve se kousek ode mě a já se tam otočím.

,,Nialle." dostanu ze sebe překvapeně a hned se k němu rozeběhnu skakjíc do jeho náručí. 

,,Co tady děláš ?" zeptám se zatímco mám hlavu zabořenou v jeho hrudi.

,,Chtěl jsem tě ještě vidět." cítím jak se usmál a tak k němu zvednu svůj už opět uslzený pohled. 

,,Jsem ráda, že tady jsi."i já se usměju a poté se od něj nechám políbit. Poté mi však dojde, že tohle je pro mě na nespíše hodně dlouhou dobu už opravdu naposledy kdy cítím jeho úžasné rty na těch mých a tak mi při plibku začnou téct slzy. Asi začnu brát antidepresiva, abych kvůli všemu nebrečela jak malá holka.