The London Story (N.H.)

28.

Z příjemného mazlení se k Niallovi a snažíc se ráno ještě,alespoň na chvilku usnout mě vyruší vyzvánění mého mobilu. Otevřu tedy oči a se zamručením se natáhnu pro mobil. Neznámé čislo. Hovor tedy příjmu.

,,Prosím ?" příjmu hovor a všimnu si Nialla, který už taky otevřel své nádheré modré oči. 

,,Dobrý den mluvím se slečnou Isabellou Fly ?" ozve se v telefonu mužský hlas, který už jsem nejspíše někdy slyšela.

,,Ano." 

,,U telefonu doktor Smith." jakmile zaslechnu jméno volajícího vylekám se.

,,Stalo se něco ?" zeptám se zatímco se prudce posadím a všimnu si i vystrašeného pohledu Nialla, který mě pozoruje.

,,Mám špatné zprávy, které vám,ale bohužel nemohu sdělit po telefonu. Můžete se dostavit co nejdříve do nemocnice ?" no doprdele.

,,Samozřejmě, za chvíli tam budu, nashledanou." ukončím rychle hovor snažíc se nemyslet na to nejhorší.

,,Co se stalo ?"zeptás se Ni.

,,To byl babičky doktor. Prý má špatné zprávy, které mi, ale nemůže sdělit po telefonu. Ni co když......co když babička......." nedořeknu to. Nemůže přeci umřít. Z očí se mi začnou okamžitě tlačit slzy.

,,pšš, neplakej. pojď oblečeme se a pojedeme, třeba to nebude to nejhorší." okamžitě mě obejme. 

,,M-máš pravdu, nesmím hned ymslet na to nejhorší. J-jedeme." řeknu utírajíc si slzy a poté se oba urychleně zvedneme z postele a vydáme se obléct. Hodím na sebe jen světlounce hnědý delší svetr až nad kolena, v koupelně rychle vykonám ranní hygienu stejně jako on a poté okamžitě nasedneme do jeho auta a jedeme do nemocnice. 

,,Dobrý den. Co se stalo ?" zeptám se hned jakmile si potřesu s doktorem rukou,stejně jako Niall, který mě tou druhou však drží za tu mou ve znaku podpory.

,,Je mi to líto, ale vaše babička zemřela. Dnes ráno prodělals další infarkt a bohužel se nám jí už nepovedl zachránit." sdělí mi to čeho jsem se nejvíce bála a mě jakoby se v tu chváli zastavil celý svět. Začne se mi motat hlava a nebýt Nialla, který si mě přitáhne k sobě asi bych spadla na zrm. Místo toho mu,ale začnu vzlykat do hrudi. Co teď budu dělat ? Umřel mi ten poslední člověk, kterýho jsem měla. Poslední člen mé rodiny. 

,,Opravdu mě to mrzí. Až budete nějak schopná přijdte prosím do mé ordinace na konci chodby, potřebuji do vás podepsat ještě nějaké papíry." slyším ještě hlas doktora, který poté nejspíše odejde.

,,Ni.........ona opravdu umřela, doprdele proč já. Proč se takový věci musí dít jenom mě. Co já teď budu dělat. Ona byla moje jediná rodina.teď jsem sama. Nikdo mi nezbyl." dostanu ze sebe mezi vzlyky zatímco on mě stále tiskne k sobě.

,,Nejsi sama. Na nic nejsi sama a nikdy nebudeš. Jsem tu pro tebe, nenechám tě v tom samotnou. Neboj, jsem tu pro tebe."šeptne mi do ucha zatímco mě dále objímá a nechává mě mu promočit tričko. Jsme tady snad přes půl hodiny kdy mě jen tiskne k sobě a šeptá mi uklidňující slova do ucha. 

,,Pojď půjdeme za tím doktorem a vypadneme odsud." podá mi další papírový kapesník, kterým si otřu oči a poté se tedy vydáme za doktorem. Podepíšu několik papírů, které pro mě upřímně nejsou vůbec příjemné.

,,Tak to je vše co se papírů týče,ale ještě tady pro vás něco mám. Vaše babička si přála abych vám to předal kdyby umřela." sdělí mi doktor který následně ze šuplíku vytáhne bílou obálku, kterou mi podá. Nevím co v ní sice je,ale rozhdoně to otevřu až doma. Už odsud chci vypadnout.