The London Story (N.H.)

24.

Dnes ráno vstávám o hodinu dříve než jsem normálně do školy zvyklá vstávat. Musím se totiž upravit, abych nějak vypadala a také si ještě vše zopakovat. Najednou, když vím, že první část mé maturity se již blíží, jsem pěkně nervózní. Ještě včera jsem si šla lehnout s dobrým pocitem, že jsem připravena. ano jsem asi jediný člověk,který se cítíl připravený na maturitu. Ovšem jakoby na mě právě teď dolehla všechna nervozita. Típnu budík a vydám se tedy do koupelny. Vykonám ranní hygienu a poté se vrátím do pokoje oblekájící se do černých uplých šatů s bílými proužky které jsou tak nějak propojeny jakoby do bílých mřížek, sahají až nad kolena. Ty jsem dostala loni k narozeninám a šetřím si je právě na speciální příležitosti. Poté se dám do líčení. Nanesu makeup, přepudruji, upravím obočí, udělám si kočičí výraznější linky, řasenku a rty přejdu hnědou rtěnkou. Ještě si vyžehlím vlasy jejichž vrchní část si stáhnu dozadu do culíku a zbytek nechám rozpuštěný. Následuje snídaně, kde si od babičky vyslechnu slova podpory a ty si cestou do školy vyslechnu přes zprávy i od Nialla a Mad. Všichni ve mě hodně věří,tak snad je nezklamu. škola je naštěstí poloprázdná díky maturitám a já se vydám k učebně kde mám mít za pět minut první zkoušku. Dějepis.

,,Fajn Bell. Učila jsi se na to přes měsíc. Každej den kromě tý pauzy v Lodnýně. Jsi silná a zvládněš to. všechno umíš a teď tam hezky půjdeš a dokážeš jim to. pro babičku, pro Mad, pro Nialla, pro rodiče, ať jsou na tebe pyšní. A taky pro sebe ať jsi na sebe pyšná i ty. Zvládneš to." odhodlaně si pro sebe povídám zatímco čekám celá rozklepaná u učebny. V tom se otevřou dveře a vystoupí z nich jeden z mých nejoblíbenějších profesorů.

,,Připravena ?" usměje se na mě.

,,Jo." přikývnu a však třas mých rukou je dost patrný.

,,Neboj, zvládneš to,tak pojď."pokynu rukou a já tedy s poděkováním vstoupím do učebny kde se nachází ještě několik mých profesorů a profesorek.

Nadšeně vyběhnu ze školy, tedy vyběhnu tak jak mi to podpatky dovolí a poté vytočím Niallovo číslo.

,,Ano lásko ? Tak jak jsi dopadla ?" zvedne to téměř hned.

,,Angličtina za jedna, a Děják s Matikou za dva." řeknu nadšeně vydávajíc se domů.

,,No vídší to je úžasný. Já ti říkal, že to zvládneš. Až prijedu tak to spolu oslavíme jo ?"

,,Jo budu se těšit. A už víš kdy budeš moc ?" zeptám se.

,,Nejdřív na konci příštího týdne. Musíme donahrát album. Záleží jak rychle to stihnu,ale budu se snažit co nejdřív." slyším jak se usmál.

,,Dobře,tak jdi pracovat ty moje hvězdo." trošku se zasměju.

,,To jsem já. Zavoláme si večer ?" optá se.

,,To bych ráda. Pa miluju tě." rozloučím se.

,,Já tebe." slyším ještě jak mi pošle pusu a poté hovor ukočíme. Babička na mě doma již čeká a když jí sdělím ty radostný zprávy tak se raduje semnou. Poté už se však musím jít převlíct do černého tílka a svěle modrých džín a vydávám se obejít pár okolních domů abych vyvenčila psy, které mám brigádně na starosti. Týden jsem je neviděla a už se mi po nich celkem stýská. Všichni jsou strašně zlatý a navc je fajn že je můžu venčit najednou protože už si na sebe zvykli. Večer jsme si přes hodinu skypovali s Niallem a já se poté ještě chvíli učila na zybtek mých zítřejších zkoušek a poté jsem šla spát.

Druhý den

I dnes ráno si přivstanu,ale s dobrým pocitem, že to je nejspíše naposledy co vstávám do školy. Už nikdy víc. Tedy ještě na předání maturitních vysvědčení,ale to taky neberu nějak jako školu.Pak už pouze do práce,ale do tý se alespoň nebudu muset šprtat jako šílená. Už mám domluveno ve Starbucks kde dělám jen o víkendech, že od přstího měsíce, čili od začátku léta tam nastoupím na plný úvazek,alespoň do doby než si najdu něco lepšího,ale co je vlastně lepší ? Když pořádně stejně nevím co bych chtěla dělat, kromě tance. Každopádně si obleču dnes černé šaty a stejně jako včera se upravím než se vydám do školy na další zkoušky.Konkrétně na Zeměpis, Spanělštinu a Přírodopis.

,,Tak my vám gratulujeme, úspěšně jste odmaturovala." natáhne ke mně ruku učitel, který vedl mou poslední zkoušku ze španelštiny, kterou jsem zvládla za jedna stejně jako Přírodopis, akorát zeměpis za dva,ale to mi upřímně vůbec nevadí.

,,Děkuji vám." potřesu si s ním a poté i s ostantími ze zde přítomných a třídu opustím.

,,Bello ?" obejví se u mě hned naše ředitelka jakoby na mě čekala.

,,Ano ?" zeptám se jí s úsměvem, protože mám opravdu dobrou náladu.

,,pojď semnou do ředitelny prosím." řekne mi a zdá se znít dost vážně. Provedla jsem snad něco? Přikývnu a následuji jí tedy.

,,Ehm,stalo se něco ?" zeptám se trochu nechápavě, když se v její kanceláři zavřeme a ona si sedne za svůj stůl zatímco já se usadím na židli naproti ní.

,,Bohužel ano." lítostivě se na mě podívá.

,,A co ?" zeptám se stále na ní nechápavě koukajíc.

,,Tvoje babička je v nemocnici."

Tak konečně jsem tady s novým dílem. Bohužel jsem to nestihla dřív jelikož tady moc volna nemame, a když už tak bud jen lezime nebo si s holkama povidame a tak. Snad to chápete. Prosím o voltes a komentiky. Niki <3

Q: Taky vás bolí celé tělo a nemůžete skoro ani chodit ?

A: protoze mě jo :Dd