The London Story (N.H.)

23.

,,Můžu si k tobě sednout ? Ben spí." příjde za mnou Adam poté co se vrátíme z pauzy na záchod do autobusu.

,,Jasně." usměji se a sundám ze sedadla vedle mě svůj batoh, aby si tam mohl sednout. 

,,Těšíš se domů ?" zeptá se zatímco se tedy posadí.

,,Jak se to vezme. Jasně, že mi chyběla babička, ale na druhou stranu v Londýně mi teď chybí víc lidí." trochu si povzdechnu. 

,,To chápu. Vím, že mi do toho nic není,ale je to mezi váma s Niallem vážný ?" optá se tak opratrně jakoby mě nechtěl urazit. 

,,Copak ty jsi neviděl tu fotku ze včera ? Vždyť ty nány to tu ukazujou každýmu snad potkání." protočím očima. Včera jak jsme se s Niallem políbili tak nás opravdu někdo vyfotil a opět se na internetu neřeší snad nic jiného.

,,Jo viděl, ale chci aby jsi mi ty řekla jak to je. nechci věřit pochybnejm článků." uchechtne se a já se musím pousmát.

,,No, vážný....asi ? Možná ? Já nevím. Jsme spolu, ale vztah na dálku ? Kdo ví jak dlouho to vydrží." pokrčím smutně rameny. 

,,Hele to co ti říkám je jenom pro tvoje uši. Nikomu to neříkej prosím. Sice to asi všichni už vědí,ale chápeš." dodám koukajíc na něj.

,,Neboj,ale aby jsi mi věřila....co kdybych ti řekl taky svoje tajemství ? O kterým skoro nikdo neví ?" pousměje se.

,,Jestli mi věříš..."

,,Vlastně i jo, sice nevím proč,ale zkrátka z teb jde určitá dobrá energie." 

,,Děkuju,tak povídej." vyzvu ho tedy a čekám co z něj vypadne. 

,,Víš já....jak bych to jen řekl.....no.....jsem gay." nahne se ke mně a šeptne to aby nás náhodou nikdo neslyšel i když všichni mají sluchátka v uších. Otevřu pusu v úžasu.

,,Fakt ? A máš přítele ?" zeptá se ho taky potichu načež on se zamilovaně zaculí a poté naznačí hlavou na sedadlo před námi na, kterém dříme Ben. 

,,Ben ?" šeptnu nadšeně a on přikývne.

,,Awww, to je hezký."usměju se.

,,Jo,ale neví to nikdo kromě tebe a našic rodičů. Prosím slib, že to nikomu ve škole neřekneš." natáhne ke mně malíček.

,,Slibuju,ale ty taky slib, že neřekneš nic o mě a Niallovi." chytnu jeho malíček tím svým. Fakt jak děti ve školce. 

,,Slibuji"řekne a poté se pustíme. 

,,No a chceš se někdy zade podívat do Londýna ?" zeptám se ho. 

,,No vlastně tam jdu na univerzitu a Ben taky." usměje se a já jíž podruhé zamrkám úžasem.

,,Fakt a na jaký jdete ?" 

,,Já jdu na taneční konzervatoř a Ben na elektrotechnickou. Jsou kousek od sebe." odpoví mi.

,,Fakt ? Pane jo ty tancuješ ?"zeptám se opět překvapeně.

,,Jo,ale takyto moc lidí neví." podrbe se na zátylku.

,,A chceš, aby to tak zůstalo." podotknu a on přikývne.

,,Neboj neřeknu to,ale neměl by jsi se stydět za to kým jsi." mrknu na něj.

,,Já vím, ale zkrátka se bojím odsouzení. Stejně už za týden nikoho z těch falešnejch lidí tady neuvidím tak na co jim to říkat." porkčí rameny načež já se zasměju,ale poté mě vyruší zpráva.Omluvně se kouknu na Adama a zprávu rozkliknu.