The London Story (N.H.)

Epilog

,,Hodně štěstí zdarví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí milá Courtney, hdoně štěsti zdraví." zpíváme všichni radostně zatímco Ni drží v ruce krásný velký červený dort ve tvaru noty do kterého jsou napíchany růžové narozeninové svíčky.

,,Sfoukni svíčky zlatíčko a něco si přej" usměji se na naší dcerku, která dnes slaví již své páté narozeniny. Ona tedy zavře oči a svíčky opravdu sfoukne načež my všichni zde začneme nadšeně tleskat. Je nás tady celkem dost. Já a můj manžel Niall samozřejmě, pak také jeho rodiče, Louis, Liam, Harry i Zayn se svými přítelkyněmi. Pak taky Madison s jejím přítelem a rodiči. Mimochodem s Liamem spolu už asi tři roky nejsou,ale rozešli se v dobrém a zůstali přátele. Oba mají teď své partnery a jsou spokojení. Ovšem Harrymu a Louimu to vydrželo dodnes. Stejně tak to vydrželo i Adamovi a Benovi, kteří zde taky jsou. Pamatujete si na to jak jsem v nich vlastně až po čtyřech letech na střední našla dobré kamarády ? No tak to přátelství nám zůstalo a dokonce jsme si spolu s Adamem založili taneční studio, které má celkem velký úspěch. No a tak jsou tady všichni naši přátelé a rodina, na které bych nedala dopustit. Všichni žijeme tady v Londýně tedy samozřejmě až na Niallovi rodiče. A pro naší malou Courtney to jsou všechno ty nejlepší tety a strejdové. A tak spolu všichni celé odpoledne slavíme její páté narozeniny. naštěstí však není vůbec rozmazlená. S Niallem jsme se shodli, že jí chceme vychovat normálně a ne moc jí rozmazlovat. Jasně, že dostává hezké dárky nebo tak, když si to můžeme dovolit tak proč ne, ale přesto jí učíme aby si vážila toho co má a aby to nebrala jako samozřejmostí. A zatím se nám to daří za což jsme oba dva nanejvýše rádi. 

,,Mami povíš mi o tom jak jste se s tatínkem poznali ?" zeptá se Courtney když jí večer uložím do jejích růžových peřin a upře na mě své modré oči,které sdělila po Niallovi. Po mě má tmavěhnědé vlasy.

,,Tak dobře,ale hajni si už." usměji se na ní a ona se tedy spokojeně přitulí ke svému bílému medvídkovy, který je její nejoblíbenější plyšák už od narození.

,,Já jsem se narodila v Manchesteru, ale jednou jsem jela na výlet se školou do Londýna. Tvýho tatínka jsem měla ráda už tenkrát. Byla jsem jeho velká fanynka. A právě v Lodnýně se mi splnil můj sen a potkala jsem ho. Pamatuji si to jakoby to bylo včera. Zrovna jsem se procházela jednou z ulic, když jsem ho před sebou uviděla. Byl takovej jakýho jsem si ho představovala. Bohužel jsem nebyla u holek ve tříde moc oblíbená a ony tam byly taky, takže mě ani nenechaly se s ním vyfotit a já jsem tedy smutně odešla do vedlejší ulice. Jenže on zamnou přišel, vyfotil se semnou a začali jsme si povídat. Potom mě pozval na kafe. Byl skvělej opravdu moc se mi líbil. Ten den jsme si vyměnili číslo a pak už to šlo jak po másle. Každý den jsme se sházeli, psali si a volali. Jenže pak jsem musela po dvou týdnech odjet zpět domů do Manchesteru. Bylo to těžký loučení. Jenže se něco stalo a on zamnou opět přijel a nabídl mi abych se k němu nastěhvoala, souhlasila jsem a tak jsem se přestěhovala sem. Byli jsme štastní a po dvou letech mě táta požádal o ruku." se zamilovaným úsměvem vydechnu zatímco ona mě se zaujetím pozoruje.

,,Jak tě požádal o ruku ?" zajímá se dál.

,,Byli jsme v jedné zahradě v jednom krásném altánku, který pro mě hodně znamenal a tam se mě zeptal jestli si ho vezmu. Byl to nejkrásnější večer v mém životě." vlastně to byl ten samý altánek ve kterém se poznali moji rodiče.

,,A pak jsi se nám narodila ty a to byla další kouzelná chvíle. Byli jsme naprosto nadšení, že tě máme." usmívám se pořád.

,,To je hezký. A mamí takže tobě se táta líbil hned ?" zajímá se dál. Vlastně mi celkem připomíná mě když jsem byla malá, byla jsem stejně zvědavá.