Noční můra otrokyně

Kapitola 1

„Sežeňte mi Genevieve Lokosovou, hned!" křikl vysoký muž po jedné starší ženě. Měl na sobě tmavomodrý oblek a v téže barvě i kravatu. Vlasy měl tmavě hnědé.
„Ano pane. Nechávala mi tu na sebe kontakt. Co jí mám vyřídit?"
„Ať sem přijde. Potřebuju s ní mluvit."
„Hned to bude."

„Gene. Musíme vstávat." probouzel Daven Gene. Probouzel ji jemnými polibky na krku a hlazení po břiše.
„Ještě chvilku."
„To už říkáš, má drahá, po páté." zašeptal ji do ouška. Gene se k němu otočila.
„Ale tak třeba bychom si tu chvilku mohli ještě zpříjemnit." usmála se na něj. Rukou, kterou měla pod přikrývkou, se dotkla jeho téměř nahého svalnatého těla. Přejela přes jeho břicho dolů pod kalhoty.
„No, to bychom mohli." usmál se na ni a začal spolupracovat. Všímal si zprvu na její ústa a bradavky. Ucítil jak se mu do údu žene krev. Gene vzal ruce a jednou rukou ji je přidržel za její hlavou. Druhou si vzal pouta a kde ruce jí je do nich uvěznil. „Jsi jen moje." zašeptal. Jemně se jí dotýkal prstama a špičkou jazyka po celém těle. Gene si zkousla ret a užívala si svoji submisivní roli. Nechal ji olíznout jeho dva prsty, pak se přesunul k její broskvičce a zasunul své dva prsty do ní. Aby ztišil její vzdychání, vložil ji dlouhý francouzský polibek a přitom přidal na tempu v jejím prstění. Prohla se v zádech, unikla jemu dalšímu polibku a zakřičela „God!" byla udýchaná jak po maratonu.
„Ještě není konec maličká." usmál se. Chytil si ho a zasunul. Šel jemně, ale jakmile si zvykla na jeho velikost, začala ta pravá jízda. Zazvonil telefon. Vytáhl se z Gene a šel pro její telefon. „Volá ti nějaká paní Dašová."
„Dej mi to. To je z té firmy kam jsem si dávala žádost do pracovního poměru." uvolnil ji jednu ruku a dal jí do ruky její telefon. Ona se předtím přetočila na čtyři, protože počítala s tím, že ji pustí celou. No místo toho si stoupl za ni a jakmile zvedla telefon, zasunul. Měla dělat, aby nevydala sten.
„Dobrý den, u telefonu paní Ingrid Dašová z firmy IKYFOLUS. Mluvím se slečnou Genevieve Lokosovou?"
„Ano."
„Ještě jednou dobrý den. Mohla byste se, co nejdřív dostavit u nás ve firmě. Pan ředitel by vás chtěl dneska vidět. Mohla byste?"
„Mám čas tak za hodinu. Může to tak být?"
„Ano. Děkuji a krásný den. Až budete ve firmě. Budu na recepci."
„Na shledanou."
„Na shledanou."
„Ty jsi blázen, víš to?"
„Vím, proto mě máš ráda." počkal chvilku a pak pronesl. „Můžu?" Gene kývla na souhlas. Přidal na tempu ještě víc než předtím. Chytl mě za vlasy a přirážel silou "deseti chlapů". Poslední tři přirážky byly obzvláště silné, při poslední zasténal a já věděla, že je to jeho konečná. Postavil se vedle naší postele. Na prst si navlékla malý vibrátor, přiložil ho na můj poštěváček a zapl vibrace. Aby ji znemožnil dát nohy k sobě, jemně ji přisedl a volnou ruku ji chytl a díval se jí do očí, občas ji políbil na ňadro, krk nebo delší polibek na ústa. Dostávala se do "křečí", které dávaly signály, že brzo bude i její konec. Aby si užil ještě Daven. Strčil ji jeden a potom dva prsty do zadečku. Gene začala zhluboka dýchat a nadávat jako „Fuck." „O my God!" a ostatní slova Daven nerozluštil. Nejsilnější sten byl její konečný. Oba byli silně zpocený, že se mohli jít vykoupat.
„Bylo... to... úžasný." říkala udýchaně „Ale musím jít. Než se vykoupu a zmátořím, bude to chvilku trvat."
„Co za to?"
„Krásný večer s dobrou večeří."
„To zní dobře." vysvobodil ji i tu druhou ruku a pustil ji do koupelny. Pustila si rádio a začala zpívat... Aspoň pokud to byl. Daven se zasmál, oblékl si tepláky a šel do obývacího pokoje.

Paní Ingrid Dašová čekala na recepci a měla plné ruce práce, když ji opět stihl vyrušit její ředitel. „Kdy se dostaví?"
„Myslíte Genevieve Lokosovou?"
„Ano."
„Říkala, že by tu měla do hodiny být. Vydržte ještě půl hodiny. Až tu bude, dovedu ji do vaší kanceláře."
„Dejte mi vědět i telefonicky."
„Jak si přejete."
„Dobře. Můžete pokračovat."

„Můžu tak jít, Davene?" Podíval se na ni. Málem mu spadla čelist.
„Jdeš do divadla nebo na pohovor s možná budoucím šéfem? Protože vypadáš fakt dobře."
„Musím přece dobře vypadat."
„Ty bys vypadala dobře i v pytli."
„I ty jeden."
„A musíš tam chodit? Mám peněz dost, uživím nás oba až do konce života."
„Ja vím, ale chci taky přisp..."
„Tak dobře. Ale slib mi, že budeš opatrná"
„Nic mu tam hrozit nebude. Když jo, dám výpověď. Ano?"
„Asi svůj názor nezměníš, co?"
„Ne."
„Ale běda, když tě někdo bude očumovat. Víš, co bych mu udělal?"
„Vím. Neboj se, hned bych je odpálkovala."