Noční můra otrokyně

Kapitola 11

Gene měla vše pečlivě připravené. Občerstvení dorazilo půl hodiny před začátkem schůzky, na stůl jim dala sklenice na víno, vodu a whisky - čert ví, co mají rádi, připravila papíry, který ji dal šéf na vytisknutí a v černých deskách mu jej položila na pracovní stůl. Bylo asi patnáct minut před začátkem, a tak si Gene odskočila na toaletu, kde se přepudrovala, upravila, zkontrolovala šaty, zda tam nemá flek - byly černé s krajkovaným výstřihem, černé silonky zdobené černými vzory, boty měla na podpatku též v černé barvě. Na ruce měla stříbrné hodinky a k nim ladily i náušnice s řetízkem, na kterém byl přívěsek s tvarem srdce. Poslední minuty tikaly. Obě strany měly spoždění, tak si Gene na chvíli sedla, udělala si kafe a pomalu z něj upíjela. Poslední doušek vypila přesně ve chvíli, kdy se otevřeli dveře a v nich šéf s černou kabelou přes rameno.
„Připravte prosím kafe. Turka a rozpustné s dvěma kostkami cukru a dvě lžičky mléka.“
„Ano pane.“
Gene šla do malé kuchyňky, kde vše připravila, slyšela otevírat se dveře do kanceláře a zavření a pak nějaké hlasy - hlas šéfa a dalších dvou lidí, ale nedokázala rozpoznat nebo říct komu hlas patří a vůbec jestli ty hlasy zná. Šálky kávy položila na talířky, které byly položeny na tácku, zalila je horkou vodou a pomalu šla do pracovny. Než zaklepala, odložila tác na stolek, otevřela dveře, vrátila se pro tác a vstoupila... Upustila tác, v obličeji měla strach, v očích téměř slzy a jen se dívala na jednoho muže. Ten se na ni usmíval, v očích měl pobavení, že ji opět vidí, chtíč... „Dlouho jsme se neviděli Gene.“ Gene je neschopna slova. Co mám říct? Obrátila se, že hned odejde pryč z kanceláře, místo toho narazila do svalnatého vysokého chlapa s hlavou jak koleno - odhadem kolem čtyřiceti let. „To chceš hned tak odejít? Vždyť jsme si ještě ani nepopovídali.“
„Není o čem.“
„Já myslím že je, Gene. Copak se ti to nelíbilo?“
„Odpověď znáš.“
„Ano a vím, že jsi souhlasila.“
„Lhal jsi.“
„Ale no tak. Nebudeme si hrát, kdo z nás je větší hajzl. Myslím, že mi dva si nemáme, co vyčítat.“
„Jestli je to vše pane, vzdálím se.“
„Nikam nechoď!“ přikázal šéf „Ještě jsme nedomluvili.“
„Mám otázku. Jak jste se...“
„Jsme staří známí. Nechceš veder spíš něco jiného? Třeba to, proč jsem tady a ne ve chládku?“
„Odpověď je mi víc než jasná.“
„No raději ti to povím, zlato.“
„Zlato si odpusť!“
„Jsme tu chviličku a kočka už vystrkuje ostré drápky.“ zasmál se prezident. „No, abych se vrátil k načaté věci. Nemusím ti povídat, jak jsem se ocitl v poutech, sama jsi tomu pomohla.“
„Škoda, že se to nepovedlo.“ Prezident si jejího komentáře nevšímal a pokračoval dál.
„Byl jsem tam docela dlouho, to se ti musí uznat. Ale dalo mi to něco do sebe. Například získat nové "kamarády", cenné rady, a další.“
„A co já s tím.“
„Ty v tom hraješ velkou roli.“
„Nezajímá mě, jakou roli jsem v tom vašem scénáři obsadila, ale já tu vaši hru hrát nebudu.“
„Už jsi do hry vstoupila ani o tom nevíš. Vstoupila jsi do ní, jakmile jsi podepsala smlouvu. Teď postupujeme krůček po krůčku.“
„Proč mi to říkáte? Teď mám dostatek důkazů a když zajdu na policii, už nevylezete.“
„Ano to bys mohla ale nepůjdeš. Nikdo tu tam stejně věřit nebude.“
„Máte až moc velké sebevědomí.“
„Ano to mám. Tím se tajit nebudu a to je důležité.“
„Proč si myslíte, že mi nikdo neuvěří?“
„Myslím, že jsi na to chytrá až dost, tak nehraj hloupou.“
„Zajímalo by mě, kde čerpáte tolik peněz.“
„Firemní tajemství.“
„Tajemství? Myslíte to, že unesete holku, tu několik chlapů přehne a vy z toho máte jak potěšení tak i prachy?“
„Přesně.“
„Myslete si, co chcete, já vám kurvu dělat nebudu.“
„To nezáleží na tobě kočičko.“ vstal a šel k ní. Natáhl k ní ruku a chytl ji za bradu, přilepil se jak tasemnice a nehodlal svou kořist jen tak pustit. Gene využila situace, výkonná kolenou a zasáhla jeho rozkrok. Silný chlap ji vzal za ruce, které ji téměř rozdrtil a čekal na rozkaz prezidenta.