Noční můra otrokyně

Kapitola 7

Spatřila jeho obličej. Minulost je minulost a tu nejde změnit... Ale kdo to sakra je? Zřejmě si všiml, že ho pozoruje též. Namířil si to k ní klidným a přátelským gestem.
„Ahoj Klárko."
„Je mi líto, ale to musí být omyl." řekla Gene zmateně.
„Poznal bych tě všude. Kde jsi byla celou tu dobu?"
„Asi si mě s někým pletete pane."
„Nepletu. Ty si to nepamatuješ? Chodili jsme spolu na školu."
„Na školu?"
„Ty si vážně nic nepamatuješ?"
„A ty jsi kdo?"
„Sam. Samuel Kaml."
„Sam?"
„Jo."
„Tak já vás tu nechám." řekl Daven
„Buď tady semnou. Chci abys to věděl taky."
„Jak si přeješ."
„To je kdo?" zeptal se Sam.
„Můj přítel, Daven."
„Odpusť, ale není na tebe tak trochu starý?" divil se Sam
„Není. Navíc na věku nezáleží. Je starší jen o pět let."
„Víš o tom, že jsi prohlášena za mrtvou?"
„Co je to za pitomost?"
„No vidím, že nejsi zombie, ale jak? Ta holka ti byla na vlas podobná."
„To není možné."
„Všichni byli na "tvém" pohřbu. Zdá se že zbytečně." chvilku mlčel než se opět zeptal. „A kde jsi celou tu dobu byla?"
„Promiň, ale o tom se bavit nebudeme. Řeknu jediné, zažila jsem si své."
„Nutit tě nebudu. No a nechtěla by ses vidět s Bárou?"
„Ona je tady?"
„Jsme tu spolu."
„Počkej, takže ještě jednou." chtěl si to Daven shrnout dohromady. „Takže ty se jmenuješ Klára, s tímhle klukem jsi chodila, poznáš se se svojí kamarádkou a byla jsi považována za mrtvou?"
„Vypadá to tak."
„Musím se napít."
„Davne počkej... Omluv nás Same." rozběhla se za Davnem. „Davne."
„Ano?"
„Co se děje?"
„Připadám si jak v jiném světě. Teď jako bych tě vůbec neznal. Je to strašně divný pocit. Celou tu dobu jsi mi byla tak blízká a teď mi to přijde jakoby jsme byli od sebe padesát mil."
„Nic se nemění lásko. Budu vždy a jen pro tebe a tvoje. Nikdo a nic nás nerozdělí, ano?"
„A co tvoje jméno?"
„Jsem Gene. Ta holka, co znali, neexistuje. Ano? Mám nový život a tam patříš ty... a..."
„A?"
„Někdo možná přibude."
„Jak to myslíš?"
„Tak jak to říkám."
„Chceš říct, že jsi?"
„Řekni to sám."
„Jsi těhotná?" Gene kývla jen hlavou a na tváři se jí objevil úsměv. „Jak dlouho to víš?"
„Pár týdnů."
„Tak tohle už stojí za panáka."
„Ale neopij se mi moc. Jeden stačí"
„Dám si dva. Jeden do jedné a ten do druhé nohy. Jinak bych chodil jen na jednu stranu."
„Tak dobře."
„Já tě miluju."
„Já víc."
„Ale je ti jasné, že žádná zátěž, žádná práce. Budeš hezky doma a odpočívat."
„Ale no tak. Do šestého měsíce budu pracovat, pak už budu doma."
„Pět měsíců."
„Fajn. Mohli bychom se vrátit, až se posilníš?"
„Dobře. Aspoň se seznámím s tvými starými přáteli."
„Nevím, kdo je víc starý." začala se smát.
„Tady chce někdo na zadek."
„Vůbec. Teď musíš být hodný."
„Najednou...tak pojď."
„Same. Promiň, jen jsme museli něco pořešit. A co vlastně děláš?"
„U jedné firmy. Platí slušně. Takže si na nic nestěžuju. A co ty?"
„Asistentka ředitele firmy."
„Slušný post."
„Bych řekla. Můžeme jít za Bárou?"
„Bude ráda, že tě vidí." prodírali se mezi davy lidí, Bára si nabírala nějaké jídlo na talířek a mířila si to ke stolu. Sam je zastavil a řekl ať tu počkají, pak že na nás ukáže. Sám se vydal za Bárou. „Baru. Neuvěříš mi, koho jsem potkal."
„Jestli je to Filip, jdu pryč." Ten tu není, kdyby ano, dostal by přes hubu. Je tu někdo lepší. Daleko lepší." Sam pokynul rukou na Davna a Gene. Ti šli pomalu k nim. Bára jakmile spatřila dívku, upustila talíř, který se rozbil na milion kousků. Z očí ji začaly téct slzy a začala koktat.
„Vždyť... Vždyť... Ona je mrtvá. Viděla jsem ji na stole."
„Je živá. Z masa a kostí."
„Jak to?"
„Ahoj." pozdravila ji Gene
„Kláro, jsi to ty?"
„Ano."
„Viděla jsem tě na pitevně. Mrtvá bílá..."
„Jsem živá, dýchám. Nejsem duch ano chodící mrtvola."
„A kdo je on?"
„Daven. Můj přítel."
„Přítel?"
„Rád tě poznávám." podal ji ruku, ona jeho ruku přijala a pozdravili se.
„Kde máš Filipa?"
„Rozešli jsme se spolu."
„To mě mrzí."
„Nemusí. A Kláro..."
„Nejmenuju se tak už. Jsem Genevieve, ale zkráceně Gene."
„Proč?"
„Dlouhá historie o které nechci mluvit."
„Jak si přeješ."
„Kde pracuješ?"
„Teď momentálně nikde. Dala jsem výpověď. Řeknu ti, to nechceš. Jestli budeš hledat práci. Nechoď do firmy IKYFOLUS."
„Proč by tam neměla chodit?" zeptal se Daven znepokojeně.
„Ředitel je strašné prase a celkem jsou tam vysoké a těžké podmínky. Věř mi..."
„Věřím, ale už tam pracuju?"
„Zbláznila ses? Okamžitě odtamtud odejdi, dokud to jde."
„Už nejde."
„Jak to?"
„Smlouva je na tři roky."
„Vstoupila jsi do pekla."
„Co ti dělal?" zeptal se Daven Báry
„Jen se pokusil, ale nepochodil."
„Chceš říct, že tě chtěl znásilnit?"
„Ale nepovedlo se mu to."
„Gene, okamžitě odejdeš."
„To nejde. Musel by mě sám od sebe vyhodit, já sama mohu jít až za tři roky."
„To je hovadina."
„Je to černé na bílém. Ale pojďme se o práci teď nebavit. Můžu tě poprosit o tanec." poprosila Davna
„Můžeš cokoliv. Ale doma si o tom ještě promluvíme."
„S tím jsem počítala."