Noční můra otrokyně

Kapitola 9

Ucítila jak se její šaty zvedají, jak ona se zvedá a nese se pryč, pryč od pultu a pak je shozená na postel nebo gauč, každopádně to bylo měkké. Absolutně netuší kde je, ale naprosto jí to je fuk. Když v tom ucítí tlak na svém pozadí jak se něco tlačí do ní. Byla tak vlhká, že to šlo snáz. Tempo se zvyšovalo, přirážel tvrdě a nemilosrdně. Gene měla dost toho, že mu nevidí do obličeje, proto se otočila, nohy mu obtočil a kolen zad a podívala se mu do očí... Šéf. Byla jak zmražená jako nikdy předtím - jak, proč? Nenachází odpovědi k těmto otázkám, ale spolupracuje jako by se nic nedělo. Neví co se to s ní děje, je jak omámená. Jemu je to očividně jedno s kým právě šuká a tak si to užívá, jako by se znali léta. Vytáhl penis z ní a bez varování nebo přípravy jí ho strčil do zadku. Sice pomalu, ale i tak to bolelo, cítila každý milimetr jak se do ní vsouká. Neměla sílu se mu vzpouzet, má daleko větší sílu než ona sama, nemohla dělat nic...
Neví kolik je hodin, když se probírá, ale slunce už svítí a je opět krásně jasný den bez mraků. Kdyby strašně moc nebolela hlava, byl by den krásnější. Absolutně si nepamatovala co byli včera, poslední co si jak takš pamatuje je sezení u baru...
Doma ji čekal Daven s připravenou kávou. Sedla si na gauč s nohama nahoru a odpočívala. Daven nadzvedl její nožky, položil si ke na svoje a začal ji masírovat chodidla, oči se jí zavíraly a během malé chvíle spala. Daven ji přikryl tenkou dekou a nechal ji odpočívat. Dám si pak šel obléknout mikinu a tepláky a šel si zaběhat, což dělal každý den. Když doběhl, Gene stále spala. Šel do koupelny, umyl pot a spocené oblečení hodil do špíny. Gene spala až do šesti večer, když se konečně probudila, Daven seděl vedle ní a pracoval na počítači. Všiml si pohybu jak se Gene probouzí.
„Jak ses vyspala?“ řekl mile
„Dobře. Kolik je vůbec hodin?“
„Šest pryč. Chceš napustit vanu?“
„Tak jo. Jdu něco uvařit.“
„Mám lepší nápad. Objednám dvě pizzy.“
„Dobře. Ty víš jakou mám ráda.“
„Jak bych nevěděl.“ Gene se absolutně nechtělo vstávat. Když se už odhodlala, šla rovnou do koupelny. Tam už čekal Daven. Pomalu ji svlékal oblečení. Začal od kalhotek a postupoval nahoru. Když ji svlékal, všiml si modřín na jejích paží a zad.
„Od čeho to máš?“
zeptal se Daven znepokojeně. Gene nechápala o co go.
„O čem to mluvíš?“
„Celé tělo máš zasypané modřinami.“
„Co?“
„Podívej se.“ otočil ji zády k zrcadlu, Gene byla zděšená, když spatřila svá barevná záda. „Co se tam stalo?“
„Já... Já nevím. Nepamatuju si to.“ rozbrečela se.
„Ššš. To bude dobrý, ano?“
„Dobře. Kolikátého je dneska?“
„Myslím, že dvacátého března. Proč se ptáš?“
„No, za dva dny mám mít ultrazvuk, tak jestli bys nechtěl jít semnou.“
„Že se ptáš. A v kolik to je?“
„V deset hodin.“
„Zařídím si to. Budeme chtít vědět pohlaví?“
„Já bych to chtěla mít jako překvapení, co ty?“
„Souhlasím. Vím, že je ještě moc brzo, ale nechtěla bys jít něco nakupovat? Kočárek nebo tak něco.“
„Lásko, jsem teprve... Sss.“ Gene se chytla za břicho, měla strašnou bolest.
„Co se děje, Gene?“
„Strašně mě bolí břicho. Jako kdybych tam měla nůž.“
„Pojedem do nemocnice. Můžeš chodit?“
Gene se pokusila udělat krok ale chytla ji ještě větší křeč, než měla předtím. Daven ji chytl pod koleny a vzal ji do náruče jako princeznu. Otevřel auto, připoutal Gene k sedadlu a jeli směr nemocnice. Přivezl Gene vozík a jeli na recepci, kde ji Daven o všem obeznámil, recepční je poslala na gynekologii, kde si ji už převzaly zdravotní sestry. Pomohly ji na lehátko a tehdy si ji převzal Dr. Mertl. Mohlo by mu být cca čtyřicet max padesát let. Jeho vlasy jsou řídké, našedivělé a krátké - ne na ježka. Vyšetřit mě. Podle obličeje neměl moc dobré zprávy. Dnes si vás tu necháme a budete pod dohledem.“
„Proč? Je něco s dítětem?“
„Bohužel ano. Potratila jste. Je mi to líto.“
Gene se rozbrečela, nemohla mluvit, nevěřila tomu, co jí pan doktor řekl. To není pravda. Nalhává sama sobě. „Proč se to stalo?“
„Nebyla jste poslední dobou pod velkým tlakem, stresem?“
„Nastoupila jsem do firmy a šéf měl, má vysoké nároky a práce nebylo zrovna málo.“
„Sestra vás odveze na pokoj a dá prášek na spaní. Zítra se uvidíme.“