Kapitola 17

2.1K 55 14
                                    

Pár ležící na posteli zakrytý lehkou dekou odpočíval po dlouhé souloži. Pán byl celý udýchaný, Gene byla ráda, že soulož skončila. Pravdou, ale je, že leč se jí protivil, v posteli to uměl - no ještě aby ne, když chce od Gene tolik potomků.
„Dnes tu zůstaneš přes noc. Máš hlad?“
„Něco k pití, jestli bych mohla pana poprosit.“
„Samozřejmě.“ nadechl se a zakřičel „Cheč kalam!“ Sluha se objevil ve dveřích, poklekl na kolena a hluboce se sklonil k zemi. „Klim huloš salek istalem.“ Sluha vstal, uklonil se a zmizel za dveřmi. Poté se opět začal věnovat Gene. „Občas musí být člověk přísný, aby ho ostatní poslouchali. Řekni mi něco o sobě.“
„Já myslela, že je to ve vaší zemi a ve vasem domě zakázané.“
„Když ti svolím, tak můžeš. Když budeš mluvit mimo mé svolení, teprve pak přichází trest. Nyní začni jak se jmenuješ, odkud jsi a kolik ti je. Měla jsi dítě? Manžela? Chci vědět vše.“
„Dobře. Jmenuji se Genevieve Telicherová. Je mi dvacet pět. Pracovala jsem jako osobní asistentka. Jednou jsem otěhotněla. Ale měla jsem nehodu. Na operačním sále jsem prý na chvíli byla mrtvá. Zachránili mé dítě a já pár dní byla v umělém spánku. Když jsem se probudila, bylo mi řečeno, že dítě nepřežilo, moje malá holčička...“ Gene vlítly slzy do očí. Je to sice dávno, ale jakoby se to stalo včera. Zřejmě se tato bolavá rána nikdy nezahojí. Její majitel Heslin Al Vo Pokiselijač zjistil, že se jí o tom mluvit moc nechce, změnil téma.
„Máš manžela? Přítele?“
„Ne. Opustil mě, když dítě zemřelo.“ Gene lhala. Věděla, že kdyby se o tom Heslin dozvěděl, mohl by pokus o její záchranu selhal.
„To je dobře. Pokud bys ho měla a on by se tě pokusil zachránit, unést. Zemřel by a ty také. Jeho by roztrhli koně, tebe by ukamenovali.“
„To je jak ze středověku.“
„Ano. A lidem se to zdá zvláštní, ale aspoň je tu v uvozovkách klid a ženy jsou jaké mají být.“
„Chápu pane.“ rozhovor přerušilo zaklepání a vstoupení do komnaty služebníka, který donesl nápoj pro Heslina a Gene.
„Přines mi nápoj a sobě taky.“ poručil. Gene se zvedla, prostěradlo z ní spadlo a nahá kráčela pro nápoje k zahnání žízně. Podala mu sklenici. Nápoj vypil třemi loky a bylo to v něm. Ani si to nevychutnal. Nápoj měl zajímavou chuť. Sladká, trochu kyselá a s kousky dužiny... Zajímavá chuť, takovou kterou Gene a ostatní ženy z Evropy neznají. Podal ji sklenici, aby ji opět položila na stůl. Jakmile si sedla na postel, chytl ji za záda a svalil ji pod sebe. Podržel si ho, zamířil do jeskyňky a vtrhnul jak vichřice. Gene se hlasitě nadechla a chytla se prostěradla. Přirážel v pravidelném tempu. Během chvíle byli oba spocení, prostěradlo se hned mohlo hodit do pračky. Pleskl ji přes zadek, když ji přetočil nad sebe, až tam měla rudě obtisklou ruku. Chytl ji za ňadra silně, jako by jí je chtěl rozmačkat. Tentokrát si Gene určovala tempo. Bokama pohybovala dopředu a do zadu a přitom ho tahali za chlupy na hrudi - byl zarostlý jak medvěd a Gene si vyloženě užívala chvíli své nadvlády nad svým pánem. Bylo vidět, že si to užívá i sám vlastnitel. Krev se mu dostávala do hlavy, zbarvovala se mu hruď, krk a hlava do rudé barvy... Gene věděla, že se blíží konec.

*Daven*
Přiletěli na letiště. Letiště bylo plné až pomalu praskalo ve šveh. Prošel bezpečně kolem pasové kontroly a mohl pokračovat dál. Pronajal si motorku na dobu neurčitou. Nasedl a odjel do nedalekého města. Koupil si zbraň, tlumič, tři ostré nože a náboje. V této zemi bylo vše povolené. Zbraně se mohli vlastnit bez jakéhokoliv problému a nikomu to nevadilo, teda pokud vám hlaveň nebyla přilepená u hlavy. Oblékl si zde národní oděv a vyrazil do ulic. Všude byl samý stánek. Rozhlížel se po okolí, po zboží a předstíral zájem něco si koupit. Otcům pomáhali jejich synové a dědům jejich vnuci, dcery, vnučky nikoliv. Obchodní stánky nabízeli vše možné - látky, víno, maso většinou sušené, koření, dobytek, koberce, šperky pro ženy, papoušky, ovoce, zeleninu, otroky. Byla to středověká kultura, kde se zastavil čas - starší, bohatí mají moc, zajatí muži a ženy ať už provedli cokoli, byli prodávání do otroctví jako zvěř. Byl to nechutný pohled, představa, že zde byla Gene, byla nepředstavitelná.
Na jednu stranu to byla země vyspělá, bohatá, na druhé straně byla země s velkým množstvím chudinou, nemocí a zaostalou kulturou. Měl jediný úkol a cíl, najít a zachránit Gene, ale kde ji má hledat. Měl dvě možnosti - najít místo, kde byla, což on nemá ani tušení, nebo najít starého přítele, jestli ještě žije, on by mohl vědět, komu byla prodána, ale žije ještě?

Noční můra otrokyně Kde žijí příběhy. Začni objevovat