Noční můra otrokyně

Kapitola 31.

Gene se probrala. Rozhlédla se po místnosti. Nic ji nebylo povědomé. Vedle ní ležel muž, který ji byl povědomý, ale odkud. Kdo jsem? Ptala se sama sebe. Pak ucítila jak ji muž objímá. Cítila se divně. „Jak se vyspala, kotě?“
„Kotě? My se známe?“ byla celá rozrušená.
„Ty si nevzpomínáš?“
„Na co?“
„Spadla jsi do vody a napila ses. Museli jsme tě oživovat. Doktor říkal, že následek může být výpadek paměti.“
„A ty jsi kdo?“
„Ani to si nepamatuješ? Jsem Lukas, tvůj snoubenec.“
„Snoubenec? Lukas?“ hlava se jí začala točit. Vše je tak zmatené.
„Musíš odpočívat.
„Kde mám děti?“ tohle Lukase znepokojilo. Neměla si nic pamatovat.
„Žádné děti ještě nemáme Mary.“
„Já jsem Mary?“
„Je to horší než jsem si myslel. Ale odpočívej. Dojdu pro snídani a pak si zablbnem.“
„Dobře.“

*prezident - Lukas*
„Xavere!“ zavolal si ho k sobě.
„Ano pane.“
„Neměla si nic pamatovat. Jak to, že si pamatuje děti!“
„Zřejmě jste jí podal malou dávku. Dejte ji ještě jednu. Ta by měla zajistit, aby si nic nepamatovala.“
„Dobře. Opatři mi kdyžtak jinou látku, která je účinnější.“
„Jak si přejete.“
„Teď zmiz!“

*Daven, Heslin, Johny*
Společně se ubytovali pod falešnými jmény v levném hotelu. Další den se opět vydali na cestu. Sbírali informace, které jim mohli pomoci k nalezení Genevieve a dětí. Naproti jim šel jeden muž, docela obyčejný. Zastavil se přesně před nimi asi deset metrů od nich a čekal až k němu dojdou. V ruce držel velký koš, přes který byla přehozená bílá látka. „Jsi Daven? Snoubenec Genevieve?“
„A kdo se ptá.“
„Jsem jen posel. Mám vám předat tohle a tenhle dopis.“ Daven si převzal dopis a košík. Látku sundal z košíku a pod ním se objevily spící děti. Košík předal Heslinovi. Daven otevřel dopis.
Dráhy Davne,
Tak dlouho jsme se neviděli a začalo mi být smutno. Předám ti děti. Nemohu je vystát a navíc mi překáží v mém dokonalém plánu. Radím ti teď dobře, nech Gene jít, je moje. Nesnaž se nás najít. Jinak se budeš dívat, jak umírá - nebylo by to naposled. Pokud nechceš, aby dopadla stejně jako moje dcera necháš nás jít. Pozdravuju Heslina, doufám, že je nyní spokojený a ať si dává pozor. Všichni po něm jdou. To samé platí i o tobě. Ale ať to dopadne jakkoliv, byl jsi docela dobrý služebník.
S pozdravem Prezident.
„Kdo je ten prezident?“ zeptal se Heslin. „Je to ten, který...“
„Ano.“
„Poslechni ho.“ radil mu Heslin.
„Co prosím? Co jsi to řekl?“
„Jestli ji opět má, znamená to, že po vás dvou půjde do nekonečna a odnáší to jen Gene. Pokud si pamatuju, byl to on, který se jí pokoušel zabít, tebe skrz ní vydíral a řezal ji, nechal ji znásilňovat. Chceš aby to zažívala stále a stále dokola? Nebude lepší se jí vzdát a nechat ji žít nový život?“
„Uvědomuješ si, co vůbec říkáš? Je to má snoubenka. Kolik jsme si toho prožili? Dvakrát jsem ji ztratil. Nedopustím, aby se to opakovalo i po třetí. Je ti to jasné! Jestli máš bobky z toho všeho, dál s námi chodit nemusíš. Tady máš svoje haranty a nauč se sám zdejšímu životu.“
„Neukvapuj se hned. Já tě nechtěl naštvat...“
„Davne, nebude se ti to líbit. Neznám Heslina tak dlouho jako ty, spíš vůbec, ale v tomhle má pravdu. Chceš aby trpěla?“ zastal se Heslina Johny.
„Nechci a proto ji od něho dostanu, i kdybych měl zemřít.“
„A co když zemře ona? Pomyslel jsi na to, že jde i o její život?“ pokračoval dál Johny
„Samozřejmě. Ale jestli zemře, zemře. Ale nedopustím  aby žila s ním.“
„Pověz mi. Miluješ ji nebo žárlíš a nedokážeš si představit, že ji bude mít někdo jiný kromě tebe.“
„Vždyť je to to samé.“
„Není. Byl jsi to právě ty, kdo mi říkal mít a milovat je úplně něco jiného. Tak mi odpověz. Chceš ji mít, nebo ji miluješ?“
Odmlka byla dlouhá. Kdyby zde byli sami, špendlík by byl slyšet, kdyby spadl na zem. Daven nevěděl. Byli tak dlouho od sebe, že neví, zda je to láska nebo ne. Vždyť se nedávno líbali, spali spolu, tak proč teď je to jiné? Johny mu dal ruku na rameno a podíval se mu hluboko do očí.
„Nech ji jít Davne...“

*Gene *
Je sama v pokoji. Vstala z postele. Šla k oknu. Otevřela ho a čerstvý vzduch zaplul do místnosti. Nadechla se zhluboka. Vítr ji rozevlál vlasy, pohladil ji po tváři a to jí něco připomnělo... Ale co? To do místnosti vkročil Lukas. „Co to děláš lásko?“
„Užívám si čerstvého vzduchu.“
„To je dobře.“ přišel k ní, chytil ji kolem pasu, odhrnul ji vlasy na druhou stranu a políbil ji na šíji. Během toho ji dal další látku do těla aniž by si toho všimla - jehla byla tak úzká, že to nebylo cítit. Kousal ji, dělal cucfleky. Vzal si ji do náruče. Sundal ji veškeré oblečení, on si sundal kalhoty a vnikl do ní jak ryba z řeky do moře. Pohyboval bokama tam a zpět až na její dno. Aby jí ještě více zvlažil, lehl si k její jeskyňce a jazykem ji začal sát poštěváček, občas jí ho zkousl. Ona tím získala větší vzrušení a on mohl pokračovat. Otočil si ji na břicho zvedl ji na kolena opřel se s jeho celou váhou na ni a začal ji šoustat ze zadu. Přitom ji masírovat poštěváček. Hlasitě vzdychala, čím dávala najevo, že se blíží k vrcholu. Očividně mu to bylo jedno. Poté, co se udělala, pokračoval dál. Zvedl ji. Zádama ji opřel o zeď, nohy ji obmotal kolem jeho pasu, Gene na něj nasedla a mohla se nechat unášet jeho údem. Každou chvílí měnil tempo. Chvilku bylo něžné, aby si vydechl a potom začalo tempo tzv. formule jedna... Nemohla se ho nabažit a on se nemohl nabažit jí. Když byla na čtyřech, začal ji palcem zajíždět do jejího análku. Líbilo se jí to a tak nepřestával. Přidal další a další prst až byla připravena na jeho ptáka. Šel pomalu až zajel až po jeho maximum. Vytáhl ho z ní. Namazal si ho lubrikačním krémem, její dírku také. Lehl si na postel. Ona si na něj sedla a určovala si tempo. To ale nemohl vydržet a všechnu sílu co ještě měl než se vystřídal, tak ho z jejího análku vyndal, strčil ho do jeskyňky, párkrát zasunul a všechna semena stříkl do ní. Potom se svalil vedle ní a hlasitě oddechoval. Nakonec oba usli v obětí...