Noční můra otrokyně

Kapitola 13

Nasedl nejprve šéf, poté musela ona sama a následoval ji i prezident. V limuzíně bylo připravené víno a skleničky, nějaké chipsy, jednohubky a obyčejná voda s pomerančem a citrónem. Její pozice mezi dvěma muži, které nenáviděla, byla frustrující, přilepená tělo na tělo. Jediné co ji mohlo těšit, byly pánské voňavky a ne jejich pot. Cesta na letiště byla dost nepříjemná. Každou vteřinou ji ošahávali, zajíždeli mezi její stehna. Dokud mohla, tak se bránila silou vůle, svaly měla sevřené jak nejvíce mohla aby se jim nepodvolila, ale každou minutou ji to vyčerpávalo a docházely síly rychleji než by si přála. Muži vyčkávali, bylo jim jedno jestli se jim podvolí teď nebo za pět minut, výsledek bude stejný, nebo alespoň podobný. Když "vyčmuchali" správnou chvíli, kdy začít, spoutali ji, na ústa ji přiložili kapesník s omamnou látkou, která ji během minuty uspala. Její tělo bylo jak hadr, mohli ji dělat cokoliv se jim zachtělo. Přijeli na letiště, nastoupili do osobního letadla a odletěli tam, kde ženy jsou pro muže dobytek.

Gene se začala probírat kolem poledne, měla velký hlad. Vstala tedy a rozhlédla se po místnosti. Nepoznávala ji. Absolutně neví, kde je. Místnost je bohatě zdobená - luxusní nábytek, obrazy, koberce. Trochu se jí ještě konala hlava následkem omámením. Rozešla se k velkým dveřím. Chtěla je otevřít, ale nepohla jimi tam ani zpět. Je v kleci. Co teď? Než si stavila sednout, dveřní zámek se otevřel a s nimi dveře. Ve dveřích stál prezident a šel pomalu ke Gene. Pohladil její tvář,  Gene ucukla a odmítala oční kontakt.
„Víš, docela by mě zajímalo, kde jsi se skryla, když jsi utekla.“
„Proč?“
„Jen tak.“
„Nic není jen tak, ani smrt není zadarmo.“
„Jsi zase až moc drzá děvko!“
„Tak tohle si vyprošuji. Nejsem ničí děvka a nikdy jsem nebyla.“
„Ale byla a není tomu tak dávno.“
„Z donucení. Ne dobrovolně.“
„Výsledek je stejný má milá“
„Najednou milá. Před chvílí jsem byla prachničemná děvka.“
„Cccc. Takhle mluvit s pánem nebudeš.“
„Nejsi můj pán.“
„Ale ano. A teď se uklidni. Nechal jsem ti připravit lázně a ty vaše dámské potřeby, co máte rády.“
„Co mi tajíš?“
„Nic důležitého. Jen chci abys byla krásná a odpočatá.“

Daven se neustále koukal na svůj telefon zda nevolal či nepřišla SMS od Gene. Bylo mu to dost divný, odjela už před dvanácti hodinami a informace žádné. Šel zrovna do kuchyně, když se ozvalo vyzvánění. Běžel jak sprinter. Volalo neznáme číslo. Ač je nemá rád, zvedl jej v doufání, že volá Gene.
„Dobrý den, volám s Davnem? Přítelem Genevieve?“
„Ano. Kdo volá.“
„Jsem paní recepční z firmy, kde pracuje vaše přítelkyně. Chci se zeptat, ozvala se vám už? Mě se měla ozvat, ale stále nic.“
„Mě taky ne. Nevíte kam jela?“
„To mi už nestihla říct. Zavolal na ni chlápek se šéfem a musela hned jít.“
„Jaký chlápek?“
„Neznám ho. Vím, že se hodně kamarádi s šéfem, ale jinak je mi cizí.“
„No a jak vypadá?“
„Vysoký, trochu starší, hnědé vlasy na krátko, tmavé oči. Podle vzhledu svalnatý typ.“
„To snad...“
„Stalo se něco pane?“
„Obávám se, že to teprve začalo. Neřekla vám tedy kam jedou.“
„Nestihla to.“
„Dobře. Na sebou mobil?“
„Obávám se že ne. To by už zajisté volala. Snad se slečně nic nestalo.“
„Za to se modlím. Tak děkuju za informace. Když se ozve mě nebo vám, dáme si vědět.“
„Dobře. Na shledanou.“
Tohle už vážně přestává všechno. Jak toho hajzla mohli pustit na svobodu. Bylo tolik důkazů a oni ho pustí. Nezbývá mi nic jiného než jít na policii a vyhlásit pátrání. Zavolám ještě Báře.
„Ahoj Báro. Gene ti náhodou nevolala, nepsala“
„Ne. Měla by?“
„Zřejmě ji unesli. Hele jde o to, že těm chlap a jeho parta jsou padlí na hlavu, myslí jen na jedno a jedním. Jestli ji unesli, budou ji chtít vydírat. Na ráně jsi jak ty, Sam, já a pokud se dozvěděl i o její rodině, tak i oni.“
„Jaký chlap? Jaká parta?“
„To je dlouhá historie Báro. Teď se musíte sbalit a odletět daleko jak nejdál to půjde a co nejdéle. Pokud je to on, nezastaví ho nic. Není to zrovna dlouho, co jsme ho viděli.“
„Hele chci vědět víc. Máš dneska čas?“
Daven se podíval na hodinky, bylo jedna hodina odpoledne. „Dobře, tak kolem páté. Víš, kde je náš dům?“
„Ano.“
„Dobře, takže v pět u nás.“