Noční můra otrokyně

Kapitola 6

Z práce přišla kolen půl páté, to už byl Daven doma a připravoval si oblek, boty, když ji uviděl, šel k ní a dal ji pusu na tvář. „Jak bylo v práci?“
„Jako obvykle. Den co den jsou tam divní a divnější lidi. Co ty? Je problém vyřešený?“
„Téměř ano. Finanční trochu zamotala s financemi, ale už by to mělo být ok. Měl bych ji vyměnit, už ji je taky kolem šedesátky.“
„To ji chceš vyhodit?“
„Ne, jen bych ji dal pomocnice, aby to po ní zkontrolovaly a pomohly. Nebudu ji vyhazovat těsně před důchodem.“
„To je dobře. Budeš chtít něco jíst?“
„Ne. Tam bude jídla dost. Mají tam být švédské stoly.“
„Už se nemůžu dočkat.“
„Toho jídla nebo plesu?“
„Obojí ale na jedno jsi zapomněl.“
„Vážně?“
„Na sebe a náš tanec. Vůbec... Tančili jsme spolu už někdy? Nebo to bude premiéra.“
„Premiéra.“
„Mám si vzít uzavřené boty nebo ne? Ještě pár let bych chtěla mít všech dvacet prstů.“
„Mě by ses líbila i s devatenácti.“
„Ty...“
„Půjdu se vykoupat. Půjdeš se mnou?“
„Až po tobě. Musím si ještě něco zkontrolovat. Možná potom přijdu, když tam ještě budeš.“
„Tak jo.“ Jakmile za sebou zavřel, šla do své pracovny, malinká místnost s psacím stolem, počítačem a malou knihovničkou. Sedla si za stůl a otevřela poslední zásuvku. Nadzvedla tři složky s názvy dům, smlouvy a splátky. Do ruky vzala složku se smlouvami a úplně navrchu byla smlouva s firmou. Opřela se o sedadlo a začala číst. Smlouva měla celkem tři stránky. Raději bych si četla román než tohle. Pomyslela si. První a druhá strana byla úplně stejná jako si pamatovala, třetí strana byla však jiná a vůbec se jí nelíbila. Měla chuť ji roztrhat, spálit. Byla si stoprocentně jistá, že tuhle smlouvu nepodepsala. Když si četla poslední odstavec, zmrazilo ji to.
Smlouva nastává v platnost od okamžiku podepsání na dobu tří let. Smlouva je nezrušitelná, pokud ji zaměstnavatel/ka nepropustí.
„Tři roky?“ zašeptala. Do očí ji šly slzy. Pokusila SR je zahnat, nechce jít na ples ubrečená, chce být hezká a nějaký šéf a smlouva tomu nezabrání. Smlouvu vrátila na to samé místo a šla se vykoupat, Daven byl už z koupele a právě se sušil, když vstoupila. „Je... Promiň.“
„Nic se neděje. Děláš jako bys mě nahého neviděla.“ její reakce byla jen zavrtění hlavy. Chytil ji za ruku a vtáhl ji do koupelny k němu. V místnosti bylo velké dusno, nebylo vidět téměř na krok. Svlékl ji triko, rozepl podprsenku a něžně si vyměňovali polibky, pomalu si klekal. Jazykem se jí dotýkal a vzrušoval ji. Svlékl ji kalhoty i krajková tanga a odhodil je stranou. Davnovi spadl ručník, kterým byl zakrytý a společně s Gene opět vstoupil do sprchového koutu. Zapl vodu, která dopadala na jejich nahá těla. Gene se náhle ocitla ve vzduchu a zády se opírala o zeď z bílých a šedých dlaždiček. Ucítila nátlak jak do ní Daven vstupoval, byl v ní celý. Držela se ho kolem pasu a ruce měla na jeho krku. Měla strach a ne malý, že uklouzne nebo neudrží rovnováhu a spadnou oba a v horším případě si ublíží. Měla ji ztáhnutou a Davnovi to zřejmě dělalo dobře, jeho vrchol se blížil čím dál blíž, stačilo párkrát přirazit a všechna semena byla ta tam. Byl udýchaný a ona s ním. Nevěřila, že sex může být ještě lepší a on byl - byl to jejich první sex ve sprše, dobrodružný a nebezpečný vzájemně.
„Měli bychom se jít oblékat.“
„To měli.“
„Ano, měli bychom.“
„To ano.“
Stále se dívali do očí jeden druhému, probíhala vášeň, která trvala snad věčnost - pro ně dva, než se políbili hlubokým polibkem a kdyby nezazvonil Genin telefon, neodlepili by se od sebe. Gene šla do chodby, kde měla kabelku a mobil. Šéf. Ne, dnes ne. Vypla zvonění a dál si toho nevšímala, místo toho se šla připravovat na večírek, který si nenechá nikým a ničím zkazit. Dnes je to jen o ní a Davnovi.

„Jsi hotová?“
„Ještě pět minut.“
„A je to pět minut nebo hodina? Za chvíli je tu řidič.“ Gene vyšla z koupelny a zeptala.
„Řidič?“
„Objednal jsem ho. Odveze nás tam i zpátky.“
„Jsi úžasný, víš to?“
„Teď už ano.“ políbil ji. Za pár minut někdo zazvonil na domovní zvonek. Daven šel otevřít. „Jste přesný jak hodinky.“ řekl muži, který zazvonil. „Gene.“
„Už jdu.“ Gene vyšla, byla nádherná. Vlasy měla rozpuštěné, nakulmované. Vypadala jak víla. Daven měl stejnou barvu kravaty jako její šaty. Gene si vzala už jenom stříbrnou kabelku, kam si uložila nějaké peníze, doklady. Mobil nechala doma.

Večírek byl famózní - výzdoba, masky, jídlo jen kam se podíváš, bar se skvělou obsluhou, zábava, muzika, počasí. Prostě úžasné. Hodiny ubíhaly tak rychle jako snad nikdy jindy. Bylo krásně teplo, obloha byla jasná, bez mraků a úplněk zářil jak rybí oko,jediné co chybělo, bylo vidět padající hvězdy. Každou hodinu byla jiná zábava. V deset byl tanec na stuhách. Nikoho z přítomných, krom pořadatele, překvapilo zrovna toto vystoupení. Byly zde vysoké konstrukce pro ty neznalé a na nich zavěšené šest dlouhých látek, na kterých se vznášeli a vyprávěli příběh. V jedenáct byl tanec barmanů a ohnivá show, o hodinu později byl patnácti minutový ohňostroj a tehdy se začínalo pít a čím více pití větší zábava a vrácení se do mladých let teenagerů. Z ničeho nic začínala mít Gene špatný pocit, pocit jakoby ji někdo pozoroval. Ohlédla se kolem sebe a pak spatřila obličej. Obličej někoho koho poznávala...