Noční můra otrokyně

Kapitola 15

Když si myslíte, že víc už vás na zem nikdo srazit nemůže, ale opak je pravdou. Tohle zažívá Gene, právě teď, když ji vedou na pódium. Z obou stran ji hlídají dva muži. Není jim vidět do tváře, ale i přes všechny ty vrstvy látky, jsou vidět jejich svaly. Vystřídala dlouhovlasou černovlásku, která byla prodaná za sto tisíc korun. Tohle zřejmě nebude chudá země. Pomyslela si Gene. Vyvolávací cena byla devadesát tisíc. Prezident k tomu v jejich jazyce komentoval cosi, čemu Gene rozuměla.

*Prezident*
Mluví ke kupujícím jejich jazykem.
„Dobrý večer. Představuji vám svoji otrokyni ze Střední Evropy. Jmenuje se Gene. Vlasy, chrup i po zdravotní stránce je v naprostém pořádku. Už dávno není panna a má věk porodit zdravé dítě. Vyvolávací cena je osm set dolarů (v české měně 17 600,-Kč).“
Jeden přes druhého začal házet ceny. Nejvyšší byla 10 500$ (231 000,-Kč). Prezident však dobře věděl, že kupní cena půjde ještě výš, když ji odepne podprsenku. Luskl prsty a sluhové, kteří stáli hned za Gene, k ní přistoupili a rozepli podprsenku. Gene si hned rukama prsa zakryla, měla přece jen svoji hrdost. Prezidenta to neodradilo, luskl prsty znovu a sluhové ji ruce od prsou odtrhli a drželi pevně do doby než se Gene nepodařilo prodat. Definitivní cena byla 20 500$. Sluhové ji odvedli do místnosti, kde už na ni čekal doprovod. Muž kolem padesáti let, dva mladší, odhadem tak třicet, čtyřicet let. Poslední mezi nima byla mladá paní, na první pohled do čtyřiceti let. Havraní vlasy, oči jak uhel. Krásná opálená pleť. Jako jediná z nich ovládala můj jazyk.
„Vítám tě v naší zemi. Patříš teď panu Heslin Al Vo Pokiselijač. Já jsem Esner a tvoje průvodkyně v jeho harému. Jsi jeho dvanáctá a nejmladší žena. Je od tebe očekáváno, že porodíš aspoň tři syny. Všechny přestupky se řeší trestem. Nejprve rána bičem, rákoska. Pokud se nepolepšíš a budeš dělat nadále problémy, nastávají horší a bolestivější tresty. Například zjizvení tváře. Nejvyšší trest je smrt nebo sežrání divokou šelmou. Doufám, že to jako varování stačilo. Teď mi dovol, abych ti představila Asterlšin Pola Pokiselijač a Deraljar et Futrokrost Pokiselijač. A tvůj pán Heslin Al Vo Pokiselijač. Teď mě následuj. My dvě pojedeme samostatně. To je tady zvykem. Muži a ženy jsou odděleni od sebe dokud pán jinak neporučí.“
„Dobře.“ společně nasedli do aut a odjeli.
„Jak se jmenuješ?“
„Genevieve.“
„Tak jméno zapomeň. Tady dostaneš jméno od našeho pána. Musíš si teď zvyknout na hodně věcí. Teď si nabídni něco k jídlu.“ ukázal na bohatý "stůl" v limuzíně. Jídla sice vypadala jedovatě, ale chuť byla... nedá se ani popsat, jak bylo dobré. Teda až na jedno... Gene na to nemá ani slovník, aby vystihla pravé slovo k tomu hnusu. Za pár minut zastavili. Muže už neviděly, však před nima byla vysoká budova se zlatým zdobením. U vchodu stáli čtyři muži velkého vzrůstu a tmavou pletí. Uklonili se a otevřeli vysoké dveře. Gene následovala Ester. Nedá se popsat jak je uvnitř budova nádherná. Obrovský dům se dvěma schodišti. Hlavní místnost je určena všem ženám, jak vysvětlila Ester Gene. Bylo zde pět nízkých stolů, kolem velké polštáře, na kterých se sedí. Dovedla Gene před dveře jejího pokoje. Sama Gene vstoupila do místnosti. Pokoj byl nádherný. Velká postel s nebesy, mnoha polštáři. Na podlaze u obou stranách postele byly kožešiny, teplé, jemné na dotek. Vedle postele byla skříň. Otevřela ji. Šaty - jestli se tomu dalo tak říkat - praskala skříň, ještě pár a skříň už nebude, v postranní pozicích uvnitř skříně byly vyskládané boty v barvách šatů. V rohu bylo vysoké zrcadlo. Místnost osvětloval malý lustr a jedno velké okno, když  ho otevřela, dosud krásnou atmosféru vystřídala přítomnost, skutečnost, že je prodaný ptáček ve zlaté kleci, kde má vše a zároveň nic. Nemá své jméno, svobodu ani právo. Oči měla mokré od slz. Spadla na kolena. Před očima se jí zjevil Daven. Pohladil ji po tváři a na ústa ji dal polibek. Sladký, nenucený, jemný, plný vášně a lásky. Sen byl však hned pryč a v místnosti byla opět sama. Nikoho zde neznala. Minulost ji opět dohnala, stíny ji pohltily...
Do pokoje vstoupily nějaké starší ženy. Uklonily se. Něco promluvily, ale Gene nerozuměla jedinému slovu. Přistoupily blíž a začínaly ji svlékat. Gene se jim bránila. Jedna z žen se na ni podívala, slovo, které nevyslovila, ale tvář to pověděla sama: „Nehloupni. Jinak smrt.“  Uposlechla. Nechala se svléct. Mokrou žíňkou ji omyly. Voňavým olejíčkem ji natřely a následně ji oblékly do šatů. Krvavě rudé, kolem krku bohatě zdobený náhrdelník, na rukou ji cinkaly náramky a jako poslední šperk ji daly náušnice. Otevřely dveře, jedná z žen ji ukázala aby šla za ní. Dva muži Gene obstoupili že stran a druhá žena šla za ní. Prošli snad tisíc chodeb než se zastavili a muži opět otevřeli dveře. Sál se propadl do ticha, špendlík by bylo slyšet, kdyby spadl na zem. Všechny oči směřovaly na Gene. Ženy sedící na polštářích se zvedly a postavily se do dvojstupu. Gene jím prošla a posadila se na polštář u stolu. Ženy posedaly kolem ní, ale nepromluvily ani slovo, jen na ji hleděly. Za chvilku přišly i jejich děti. Děti sepjaly ruce a uklonily se svým matkám a sedla si k jejich stolu, který byl pár metrů od stolu matek. Gene počítala opravdu rychle a pokud se nepřepočítala, dětí tam sedělo dvacet dva. Převažovaly více dívky než chlapci na první pohled. Odhadem dětem bylo tři až dvacet let. Sluhové začali nosit jídlo na stůl a konverzace pomalu se začala rozbíhat, avšak Gene nerozuměla a začalo ji to štvát. Ženy si toho všimly. Jedna z těch starších na mě promluvila v angličtině. „Ty nám nerozumíš, viď?“
„Ne.“
„To se naučíš. Pro začátek se ti představíme. Já jsem Litheli. Druhá žena našeho pána.“
„Eketha. Nejstarší.“
„Shekha.“ promluvila žena v tmavě modrých šatech, kulatým obličejem, téměř černých očí a tmavých hnědých vlasů. Byla bohatě zdobená šperky do barvy šatů.
„Lilithe.“ Lilithe byla oděna do žluté látky, ale ta ji moc - spíš vůbec neslušela. Žlutá ji neslušela jak k očím, tak ani k vlasům. Dělala ji tlustou a ošklivou. I když byla mladá, o pár let starší než Gene.
„Hümer.“ Na první pohled nepříjemná a jakmile promluvila, tak se první tvrzení potvrdilo.
„Khascha“ tato žena byla jako sluníčko. Úsměv rozdávala každou vteřinou.
„Selischa.“ byla jedna z těch starších. A odhadem tak přes třicet, podle její postavy Gene odhadovala, že je v jináči.
„Kilimenscha.“ těhotenstvím září. Bříško má jak zeměkoule. Zelené oči, dlouhé vlasy až k pasu, válcový obličej, dlouhé - neskutečně dlouhé řasy.
„Kislin Schera.“ jako jediná z žen měla dvě jména. Úplně Gene nepochopila proč, nedávalo jí to vůbec smysl, tak to hodila za hlavu a soustředila se na další ženy.
„Kismelisch.“ Gene by ji dala přezdívku trpaslík. Vážně byla maličká oproti Gene. Výškou ji sahala k poprsí.
„Otelisch.“ její hlas byl jak slavík  měla ho nejkrásnější z žen. Dlouhé blonďaté mikádo, nos jak čarodějnice jen na něm chyběla bradavice. Takže shrnuto podtrženo - hlas, prsa pěkné, ale krása byla těžce pod nulou - slabá je i Antarktida.
„Schelischa.“ jako jediná z žen byla pěkně stavěná - široké boky, velká prsa, zadek jak vrata, ale pevný. Žádné želé.
„A jak se jmenuješ ty... Dokud máš jméno“  zeptala se Kismelisch.
„Genevieve, ale zkráceně Gene.“
„Těší nás. A kolik ti je?“
„Dvacet dva.“
„Dobře. Večeře budou vždy v tuhle hodinu, obědy jsou přesně ve dvanáct a snídaně jsou od osmi do deseti. Teď se pusťme do jídla.“