Noční můra otrokyně

Kapitola 16

Gene se jídla bála, vypadalo... No nedá se říct, že bych si ho dala, kdybych měla na výběr, ale jakmile se jídlo vložilo do úst, rozehrála se harmonie všech možných chutí a úrovně ostrosti koření. Chybělo jen víno, ale jak mi bylo řečeno, zde se moc nepije,pouze za výjimečných situací jako je například: porod syna, nový rok, vítězství ve volbách, o svátcích při uctívání mrtvých příbuzných pána nebo oslava nového pána harému a celého "panství", jinak se tomu ani říkat nedalo. Co Gene pochytila, patřilo mu sedm velkých domů, služebnictvo, dvě farmy a velká zahrada na ovoce a zeleninu. Selischa ji nabídla, že ji zítra provede domem a kam Gene je dovoleno jít sama bez dovolení pána. Pro Gene je to další div světa. Netušila, jakou moc, bohatství může člověk mít. Po jídle, ženy zavolaly své děti. Šest jich bylo dospělých a měly starost se o své mladší sourozence postarat. Na první pohled byly všechny děti milé a zvyklé na to, že sem přichází další žena a jejich nová... Matka? Teta? Bůh ví, jak to tady chodí.
„Víš, tady je to úplně jiné než tam u nás nebo kdekoli v Evropě. Tady jsme jen ženy do postele, na rozšíření jeho rodu a uspokojení a když se mu nelíbíš, prodá tě jinému a tak dokola. Náš pan je jeden z těch hodnějších, co jsem slyšela, proto ti radím, dělej vše proto aby tě nevyhodil. Rozumíš mi?“ řekla varovným tónem Schelischa. Gene kývla na porozumění. Byla jim vděčná za všechny rady, snad byly pravdivé. Ozval se jeden hlasitý gong. Všichni vstali a pokrčili se v kolenou a hlavu sklonili, chlapci stali rovně jen hlavu měli stejně jako ženy. Gene rychle napodobila ostatní ženy a vyčkávala až přijde změna. Kolem prošel muž jako by se nesněžilo, pohledem se na nás nepodíval a kráčel si to kamsi za ně. Gong zazněl ještě jednou, ženy se narovnaly a opět usedly. Gene se chystala taky sednout, ale Schelischa ji zadžela a hlavou poukázala směrem kudy šel náš pán. „Viděla jsi ho?“
„Ano.“
„Pokud ti hodí šperk, šátek nebo něco jiného. Znamená to, ať jdeš za ním. Hodil ti něco?“ Gene se porozhlédla, ale nic nespatřila. Schelischa ji pak dovolila, aby si Gene sedla. Asi po deseti minutách přišel rozzuřeně pán. Rozhlédl se kolem. Pohledem zamířil k Gene. Vzal ji za ruku, postavil ji násilím a stejným násilím ji vedl do své komnaty.
„Tohle není dobré.“ poznamenala Kilimenscha.

„Kdo si myslíš, že jsi?“ zakřičel na Gene její pán.
„Co jsem udělala?“
„Hodil jsem ti prsten.“
„Já nic nenašla, pane.“ její pán se zastavil, narovnal se, zhluboka se nadechl, otočil se k Gene a šel k ní.
„Protože jsi nová a neznáš naše způsoby, tak ti dnes omluvím tvoji troufalost. Ale jestli se to bude opakovat, poneseš následky.“
„Ano pane.“
„Teď se posaď.“ pokynul ji vlastník. Gene neodporovala a posadila se k němu na postel. Něco k ní mluvil jejich jazykem, netušila o co go. Začal se svlékat. Leč byl starší muž, jeho tělo na to nevypadalo. Samý sval. Hruď lehce chlupatá. Přešel k Gene. Rozvázal ji uzel od podprsenky, ta spadla a odkryla její pevná ňadra. Okamžitě jí ztvrdly obě bradavky. Rukama ji přejel od ramenou po její boky. Všiml si každé pihy, každého znaménka, každého "bůčku"... Přičuchl k jejím vlasům a nasal jejich vůni. Nabídl ji ruku, ona přijala a pomohl jí vstát. Vedl ji ke své ohromné posteli, kam si on sám sedl a k sobě přitáhl i Gene. Gene měla všechny smysly, svaly napjaté. Tušila, co teď bude následovat. Položil ji na záda. On se nad Gene sedl a pozoroval ji. Leč Gene nechtěla mu propadbout, stalo se tak. Stačilo se mu podívat do jeho černých očí. Sklonil se nad jejím tělem, do úst nasál bradavky a zubama je jemně zkousl. Gene zasyčela, ale držela se na uzdě. Zažila mnohem horší věci než je tohle. Určitě ji Daven hledá a určitě ji najde...alespoň v to doufá.

„Báro, já za to přece nemůžu, že se Gene ztratila.“ řekl Sam Báře hlasitě.
„Dobře,“ odmlčela se Bára, hlavu vložila do dlaní a pstama si prohrábla vlasy „omlouvám se. Nervy, mám v háji. Po Gene jako by se zem slehla. Nikdo nemá o ní žádné informace, nikdo ji neviděl, není na žádných videozáznamech. Prostě nic!“ propukla v pláč. Sam ji objal a hladil ji po vlasech. Zvoní telefon. Sám jej zvedne. Tvář se mu zvážní, na čele se začnou rýsovat vrásky, obočí se zmračí. „Co se děje Same?“
„Nic.“
„Nelži. Nesnáším, když mi někdo lže a snaží se to skrýt. Tak co se stalo?“
„Tohle ti nemůžu říct. Něco se děje ve firmě.“ na chvíli přerušil svoji řeč „Musím jít. Uvidíme se zítra.“ Barča nestihla říct ani ahoj a on za sebou zavřel dveře.
„Tak ahoj.“ řekla Barča aniž by to už teď slyšel. Znovu zazvonil telefon, tentokrát jo zvedla Bára.
„Báro?“
„Ahoj Davne, co se děje?“
„Dozvěděl jsem se něco nového o Genevieve.“
„Povídej.“
„Přes telefon ne. Přijdu během dvaceti minut.“
„Dobře. Čekám.“ típla hovor. Za nepatrný moment se objevil u jejích dveří a zazvonil. „Pojď dál. Dáš si kafe, čaj?“
„Kafe si dám rád.“
„Tak co ses dozvěděl?“
„Jeden můj dobrý známý mě informoval o jedné ne moc příjemné zprávě. Pracuje jako špeh u toho chlápka. Včera se dozvěděl, že šéf a další pomocníci odjeli na letiště do zakázané země.“
„Zakázané země?“
„Ano.“
„Kde je?“
„To je dlouhý příběh. Hlavní je, že vím, kde je. Problém je, že je velká a nebezpečná. Proto tě nevezmu s sebou. Prodávají se tam ženy za velký prachy. Budu tě informovat jak jen to půjde. Ty mi slíbíš, že nic nikomu neřekneš, jinak by se plán G zmařil.“
„Plán G?“
„Záchrana Gene.“
„Dobře. Kdy vyrážíš?“
„Za třináct hodin.“
„Najdi ji a vraťte se v pořádku.“
„Jinak se vrátit nechci. Ještě jedna věc. Tenhle mobil. Z toho si budeme volat. Máš tam můj kontakt se jménem 36. Všechny kontakty jsou jinak falešné, ale také očíslované. Občas se ti může stát, že ti zavolá číslo 28,64,55 nebo 19. Z těchto čísel volám já, ale z jiného mobilu. Nikomu ho neukazuj. Nikomu, rozumíš?“
„Ano.“
„Dobře.“