Noční můra otrokyně

Kapitola 20.

Další den šla téměř většina do areálu. Největší část tvořily děti. Gene se rozhlédla, jestli někde neuvidí Davna. Oči ho zbystřily u koní. I když Gene neumí na koni jezdit, rozhodla se to zkusit. Daven ji pomohl do sedla, chytil koně za uzdu a začal ji vozit. Netrvalo však dlouho a musela z koně sesednout, jelikož ji žaludek začal hrát dramatický nástup. Daven a ostatní sloužící ji byli k službám. Položili ji na sedačku, hlavu bohatě podestlanou polštáři. Služebná ji přinesla led, aby jej cucala. Byla hodně unavená, a téměř okamžitě usla. Nešlo ji probudit. Přehodili tedy přes ní lehkou deku a jedna služebná při ní stála a hlídala.
Další dva měsíce utekli ani nevěděla jak. Bříško se jí hezky zakulacovalo. Vzpomněla si na její první těhotenství, jedna slza ji ukápla, ale pro sebe si řekla, Nesmím brečet. Musím vzpomínku a minulost nechat být, teď musím být tady a teď a soustředit se na útěk z této země s Davnem a žít jiný a lepší život, než doteď. Hümer se stále nepodařilo otěhotnět. Pán se tedy rozhodl ji prodat. Je to necitelné, hořké a proti všem mravům. Celou tu dobu si ji hýčkal a teď ji prostě prodá, protože není těhotná. Necitelné zvíře, které nezná lásku k životu. I kdyby se bránila, bojovala proti němu, nepomůže si, ublížila by si ještě víc a místo toho, v uvozovkách, dalšího života, by mohla zemřít ukamenováním, zbičováním a bůh ví, co další... Raději nemyslet. Zbavila si tedy všechny věci a sluhové pána ji svázali ruce, na nohy ji dali okovy, aby se nepokusila o útěk,poté ji vysadili do přívozu, kde už seděly jiné ženy. Zavřeli se dveře a víc už vidět nebylo. Snad ji bude lépe jinde než zde.
Všechny ženy si sedli na polštář na koberec a začaly si povídat a mlsat sladké zákusky, které měly na stole. Gene se dala do rozhovoru s Khaschou a Ekethou.
„Jak tady probíhá porod?“ zeptala se Gene.
„LeylaErdem. Je to jiné než u vás. Tady je porod takové kino pro všechny ženy a děti starším patnácti let.“ vysvětlila namátkově Eketha.
„Nejsou na to děti ještě malé, Eketho?“
„Ne.  Zdejší dívky se zaučují do řemesla porodní báby a to platí i u našich dcer. Přítomni budou pouze ženy, mužům je to zapovězeno, těch se tu bát nemusíš.“
„A kdo tedy bude u mého porodu?“
„My, naše dcery a porodní bába.“
„A budou se zaučovat všechny vaše dcery?“
„Ne, všechny ne. Jen dcery, co ještě nikoho nerodily.“
„Aha.“
„Neboj, jsou spolehlivé a kdyžtak zakročíme my nebo bába.“ pokusila se povzbudit Gene Khascha. Gene se na to jen trochu zasmála se špetkou ironie, obav - smích všehochuť, od každé emoce kousek.
„A už jsi rodila?“ zeptala se Khascha. Její otázka ranila její zapovězenou komoru v srdci. Leč ji zamkla na milion západů, Khascha ji otevřela bez mrknutí oka. Ekethě to neuniklo.
„Nemusíš mluvit, jestli nechceš. Jen nás zajímalo,... Ale odpověď už známe.“ pohladila Gene po rameni.
„To je v pořádku. Stejně mě minulost stíhá každou vteřinou a otevírá dvířka v srdci zamčená.“
„Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš.“
„Je to ne dávno, kdy se to stalo. Zažila jsem si své, vyložené peklo na zemi. Otěhotněla jsem a porodila. Nevím jak, ale ve snu jsem se setkala s mojí dcerou, povídaly jsme si, pak mi dala sbohem, probudila jsem se z kómatu a doktoři řekli, že zemřela při porodu. Netuším, jak ke spojení přišlo.“
„Nase kultura tomu říká silenialakešila.“
„Cože?“
„Silenialakešila. Zvláštní slovo, jazykolam, těžké na zapamatování a těžké na správnou výslovnost. Řekneš li jedno špatné písmeno, slabiku, změníš úplný význam slova.“
„Dobře. A co to znamená?“
„Přesný překlad neexistuje, ale lidsky přeloženo jako, sen, kdy je tělo a duše oddělená od sebe. Duše se spojí s jinou duší, se kterou se chtěla, co nejvíce setkat, potkat či rozloučit. V tvém případě to bylo vše najednou. Je to vzácné, málo komu se tato příležitost naskytne. Říká se také, že se duše jedna z nich může objetovat pro druhou z čiré lásky, ale přesně to nikdo neví.“
„Jak to všechno víš?“
„Dostala jsi vzácný dar,“ chytla Khascha Gene za ruku „nevyhazuj ho tak rychle a bezcenně z okna ven. Važ si toho.“ koukala se jí přímo do očí, neuhýbala pohledem, její oči směřovaly přímo do těch jejích.
„To nehrozí.“
„Jen ti to připomínám. Život je hodně krátký, nemá cenu ho ještě víc zkracovat.“ Gene byla trochu víc nervózní, nevěděla, kam přesně Khascha mířila.
„Pojď, chci ti něco ukázat.“ vyzvala Gene. Gene neodporovala a následovala její stopy. Vešly do areálu a měřily přímo do stájí. Když byly konečně samy, Khascha spustila. „Viděla jsem tě s tím mužem. Nikomu se nikdy nepodařilo odsud utéct. Radím ti a teď si ti vem k srdci. Pokud se pokusíš utéct. Zemře on, tvé dítě před tvýma očima. Jejich krví to pomaluje tvoji tvář a jejich těla rozseká na malé kousky a ty dá pak sežrat psům. Nedělej to a budou žít, udělej a budeš navždy litovat, toho co jsi dopustila a k čemu dojít nemuselo. Můžete se scházet nadále, já vás neprozradím, ale úvazek moji radu. Zemřelo tu hodně lidí, nechci vidět další smrt dítěte.“
„In by zabil své dítě?“
„Ano. Má sice city, ale to mu nebrání zabít jeho potomka. V tu chvíli je to jen trest za neposlušnost.“