Noční můra otrokyně

Kapitola 23

Dítě se dalo na svět a nešlo tomu nijak zabránit. Sluha ji proto vzal do náruče a odnesl do nejbližšího domu, kde je žena vzala k sobě. V domě byly ještě další dvě ženy, které začaly s porodem napomáhat. Přinášely ručníky, teplou vodu...
Porod trval strašně moc dlouho. Zvenčí se stále ozývaly střely, nepřestávalo to. Když jste si mysleli, že je konec, trvalo to tak pět max deset minut a vše začalo od začátku. Nikdo nenašel odvahu se zvednout a podívat se, jak to venku vypadá. Kolik je mrtvých, proč se konflikt vyvolal? Nikdo netušil. Opět nastalo ticho. Gene nesměla vydat ani hlásku, jinak by ohrozila nejen sebe. Proto ji dali do pusy velký kus látky, do té se zakousla a tlačila jak nejvíc mohla.
Po nekonečných třech hodinách porodila krásnou, zdravou tmavovlasou holčičku. Myslela si, že je po všem, ale ozývali se další kontrakce. „Je tam ještě jedno.“ Gene musela zabrat znova. Šlo to o něco rychleji a najednou z jejího lůna vyšla další hlavička, raménka a na konec celé tělíčko miminka - chlapeček s tmavými vlásky, baculaté tvářičky. Téměř se zdálo, že je po všem, ale Gene ztrácela mnoho krve a její tvář byla spíše téměř bílá, bez života. Museli se neprodleně dostat do nemocnice. Ale jak? Venku zuří bouře výstřelů a je malá pravděpodobnost, že všichni přežijí. Na druhou stranu vědí, když se o to nepokusí, služebnictvo zemře. Vzal ji sluha do náruče a žádném vchodem odešli z domu. Nastartovali staré - myslím tím hodně staré auto a všichni se snažili, co nejrychleji z domu odjet. Povedlo se. Byli od té pouliční války pryč.

V nemocnici byli jak se říká za pět dvanáct... Tak tady to bylo za minutu. Gene byla téměř průsvitná jak pavučinka. Ztratila příliš krve. Předali ji do rukou lékařek a ty se o Gene postarali. Služebná s ní zůstala, sluha se vrátil do domu svého pána, vše mu pověděl do nejmenších detailů, na které si vzpomínal.
Heslin byl naštvaný sám na sebe, že ji nechal jít do města, naštvaný na ty, co po sobě stříleli. Všechny tyhle války, vznikají díky gangům, dluhům a pak to odnesou ti, co za nic nemohou - v jejich případech, zajisté nejsou čistí jak Panenka Marie, ale i ona nebyla čistá jak se traduje... Ale o té se v této si mluvit nesmí, jelikož Kristus je zde nepřítelem.
Gene se začínalo dařit, byla stabilizovaná, děti byly nádherné. Dvojčata a přesto si nebyli podobní. Nestihla je ani pojmenovat, takže plná vůle je na Heslinovi.
Jakmile byl v nemocnici, šel na recepci a zeptal se na Gene. Nemohl za ní na pokoj, je to zakázané, ale své děti vidět směl. Zdravotní sestry mu je daly pochovat a při té příležitosti jim přidělil jména a na ručičku jim jména sestřičky napsaly. Dívku pojmenoval Muhrimach a chlapce Mehmet. Oba jsou pojmenováni po jeho sourozencích - Muhrimach byla jeho sestra, nejmladší a zemřela velmi mladá, Mehmet byl jako jeho přítel, ale dlouhá léta téměř přes patnáct let se neviděli, nemá o něm žádné zprávy, bůh ví, zda ještě žije nebo je v jeho kolébce a dal život jeho synovi. Děti mu opět vzaly, byl čas kojení, ale protože Gene spí, nakojí je kojná - zaměstnání, které zde existuje, zákon ho nezakazuje, spíš povzbuzuje, ženy, které o dítě přišly, tak pomohou jiné a bůh je po smrti odmění, tak to stojí v jejich víře. Mihrimah začala brečet. Nebyl to žádný med, hezký z plných plic. No a jak začala, povzbudil jí i její bratr.
Heslin se vrátil zpět do svého domu,kde na něj čekala celá rodina a služebnictvo, aby se dozvěděli informace ohledně zdravotního stavu
LeylaErdem alis Gene v pořádku. Ujistil je, že ne stabilizovaná, dvojčata jsou taktéž zdravá, vyzradil jim i jejich jména. Vše vyslyšel i Daven. Byl z větší části znepokojen, ale nezbývalo jen čekat.