Noční můra otrokyně

Kapitola 19

Od pekla - ráje uběhli už čtyři měsíce a Daven stále nikde. Gene pozorovala své změny, byla si jistá, že je v jináči. Řekla tedy své nejbližší přítelkyni, za celou tu dobu, co zde pobývá, aby nechala zavolat porodní bábu, aby potvrdila její domněnku. Děti byly odvedeny pryč z pokoje, ženy zůstaly a čekaly na zprávu. Gene si lehla na svoji postel, pokrčila a roztáhla nohy od sebe, přes kolena ji starší žena přehodil a prostěradlo, aby na ženu Gene neviděla. Ucítila dole tlak, poté tlak ustál, prostěradlo ji žena sundala a Gene se mohla posadit. Něco prohodila Kismelischi a poté odešla. Kismelisch si sedla k Gene na postel a řekla ji: „No můžeme se těšit na další přírůstek do rodiny. Porodní bába říkala, že jsi tak plus mínus druhý, třetí měsíc. Služebná šla ihned zprávu donést k jejich pánovi. Jakmile zprávu dostal, doslova přiběhl do jejich pokoje. Klekl na kolena a uklonil se Gene. „Sikelasamis." prohodil směrem ke služebné. Poté sáhl do kapsy od "županu"... Jinak snad to pojmenovat ani nejde, ale zřejmě je to normální zdejší oděv, co muži nosí. Ale slušel mu. Dlouhý po kotníky, tmavě modrý, vlající při chůzi. Pod" županem" měl černé, dlouhé, volné kalhoty a zakasané triko, temně rudá barva. Z kapsy vytáhl tmavě modrý kapesník a hodil ho směrem k Hümer. Ta jej hned pozvedla a uklonila se mu. Hned po úkloně se muž domu obrátil na patách a odkráčel si pryč z pokoje.
Hümer byla jedna z těch, co nebyla těhotná a zřejmě se o to náš pan pokouší, ale neúspěšně.
Gene se učila jejich jazyk, leč ji to šlo pomalu, ale pokroky dělala každým dnem. Po dalším měsíci byla schopna mluvit sama, rozumět všemu, co druzí říkají a nyní byla i připravena na změnu jména. Opět, za celý svůj doposudní život, se jí mění jméno. Hlava už není taková jaká by měla být. Ve snech stále vidí Davna, jak se milují, chodí na procházky...
Do jejich pokoje, kde všechny ženy a děti trávily čas, když se jim pán nevěnoval, vstoupila vrchní služebná, která na všechny sloužící dohlížela, přivedla s sebou jednoho muže. Téměř nikdo to nezpozoroval.
„Šestázy." oslovila nás. My jsme se na ni otočila a začaly ji věnovat pozornost „dovolte mi představit vám nového sloužícího. Jmenuje se Davelichsmen. Bude vám k službám, kdykoliv si řeknete." muž vstoupil do místnosti, měl hlavu skleněnou až do doby než ho vrchní oslovila, aby hlavu zvedl. Rozhlédl se po pokoji, pak se pohledy střetly. Líbali se na dálku, srdce se rozbušila a oba mohli létat v hudbě sfér. Daven a Gene opět spolu. Tedy téměř spolu. Nesměli na sobě znát, že se znají, ba dokonce že jsou spolu jako milenci, pár, snoubenci... Stál by je to život, nejméně jednoho z nich. Obrátil se na špičkách a odešel se službou.

Gene se šla projít do zahrady. „Gene." uslyšela tichý hlas, který šel že křoví. Gene SR obrátila, nikoho neviděla. „Gene, tady." Daven vystoupil ze křoví.
„Davne..." po tváři ji stéká slza. Daven k ní přiběhl, obejmul a utřel ji slzu.
„Nebreč, lásko. Já na něco přijdu a co nejdřív odsud utečeme."
„Teď nemůžu utéct. Musím mu porodit dítě. Což bude za pár měsíců, pak uteču s tebou, ano?"
„Ty jsi těhotná?"
„Ano. Jakmile porodím, utečeme."
„A co dítě? Necháš ho tady?"
„O tom jsem ještě nepřemýšlela. Je to přece jen moje dítě, ale i jeho a jsem si jistá, že ho bude mít rád...."
„Tak to budeme řešit až pak." uslyšeli kroky. Daven rychle utekl pryč a Gene se začala procházet. Její pán se jí postavil do cesty. Gene se vylekala, bála se, že ji přistihl, jak rozmlouvá s Davnem.
„Genevieve."
„Ano můj pane." uklonila se mu.
„Jak se ti daří? Potřebuješ něco?"
„Děkuji pane, vše mám."
„Dobře. Příští měsíc se můžeš nastěhovat do svého pokojíku, kde pak můžeš přivést na svět naše dítě. Pokud Teda nechceš přivádět dítě mezi mými dalšími ženami. Je to na tobě."
„Děkuji za krásný dárek."
„Není zač. A mám pro tebe ještě jeden dar. Jméno."
„Jméno, pane?"
„Ano. Jistě ti mé ženy říkaly, že do doby než ti přidělím jméno, tak se nijak nejmenuješ. Tudíž jsem se rozhodl ti ho nyní dát. LeylaErdem."
„Co to znamená můj pane?"
„Ctnostná dívka zrozena ve tmavou noc."
„Jak jste k tomu přišel, pane?"
„Jednoduše. Zjistil jsem si to o vás. Také jsem zjistil, další jiné věci. Jméno vašeho přítele, rodiče, kamarády."
„Jak?"
„Mam dlouhé prsty LeylaErdem. Takže, když ti řeknu, abys mi nelhala, tak to tak udělej. Protentokrát ti to odpustím, jedná že jsi niva a nosíš mě dítě, ale příště tak schovávavý nebudu. Doufám, že jsi rozuměla."
„Ano pane"
„Výborně. Teď se pojď semnou projít."
„Zajisté."
Šli zahradou. Byla nádherná. Fontánky, jezírka, sochy, květiny, altánky. Když šli dál, narazili na velký dům. Pán otevřel dveře, které byli zamčené na pět západů. Vstoupili. Nádherná místnost. Gene, nyní už LeylaErdem, nemohla věřit svým očím. Před jejíma očima se rozprostíral malý areál, kde je možno hrát si se zvířaty, jezdit na koni či hrát hry jako volejbal. Samozřejmě za dozoru sloužících, mezi kterými nechyběl Daven.
„To je teď nově postavené. Stavba trvala přes dva roky. Nyní to vidíš jako první,ale varuju tě, pokud se pokusíš utéct, sloužící mají povoleno střílet na kohokoli, pokud poruší zákon."
_____________________________________
Přeji všem Veselé Vánoce 2018. Užijte si svátky. Jako vánoční dárek jsem pro vás napsala tuto kapitolu, tak se vám snad líbila. 😇